Revised Common Lectionary (Complementary)
12 Blaze národu, jehož Bůh je Hospodin,
lidu, jenž vyvolil za své dědictví!
13 Hospodin z nebe dívá se,
na všechny lidské syny pohlíží,
14 z místa, kde trůní, zkoumá pohledem
všechny, kdo bydlí na zemi.
15 Ten, který stvořil každé srdce,
rozumí všemu, co dělají.
16 Krále nezachrání veliké vojsko,
hrdinu nevyprostí velká udatnost.
17 Kůň zklame, když půjde o záchranu,
i když má sílu, nedá vyváznout.
18 Hospodinův zrak patří těm, kdo ho ctí,
on hledí na ty, kdo v jeho lásku doufají,
19 aby je vysvobozoval od smrti,
aby je živil v dobách hladových.
20 Naše duše po Hospodinu touží –
on je naše pomoc a náš štít!
21 On je radostí našeho srdce,
v jeho svaté jméno doufáme.
22 Kéž je s námi tvá láska, Hospodine,
jako je v tobě naše naděje!
Smlouva na Sinaji
Budete mým lidem
19 Přesně tři měsíce po vyjití z Egypta přišli synové Izraele na poušť Sinaj. 2 Když totiž vytáhli z Refidimu, přišli na poušť Sinaj a tam postavili tábor. Izrael se utábořil naproti hoře.
3 Mojžíš pak vystoupil k Bohu a Hospodin na něj z té hory zavolal: „Toto promluvíš k domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: 4 ‚Sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům a jak jsem vás nesl na orlích křídlech, abych vás přivedl k sobě. 5 Nyní tedy, budete-li opravdu poslouchat můj hlas a zachovávat mou smlouvu, budete mi zvláštním pokladem jako žádný jiný lid. Ano, celý svět patří mně, 6 ale vy mi budete královstvím kněží a svatým národem.‘ Toto jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“
7 Mojžíš se vrátil, svolal stařešiny z lidu a předložil jim všechna tato slova, jež mu Hospodin přikázal. 8 Všechen lid mu společně odpověděl: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl!“ a Mojžíš vyřídil slova lidu Hospodinovi.
9 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, já k tobě přijdu v hustém oblaku, aby lid slyšel, jak s tebou mluvím, a aby i tobě věřil navěky.“ Mojžíš pak Hospodinu opět vyřídil slova lidu.
Den Letnic
2 Když přišel den Letnic, [a] byli všichni spolu. 2 Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3 Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. 4 Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. 6 Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? 8 Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? 9 Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, 11 Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.