Revised Common Lectionary (Complementary)
72 Pro Šalomouna.
Obdař, Bože, krále svým soudem,
svou spravedlnost dej synu královu!
2 Ať soudí tvůj lid spravedlivě,
všechny tvé chudé po právu.
3 Ať hory přinesou lidu blahobyt,
pahorky ať spravedlnost skýtají.
4 Ať chudé v tvém lidu král obhájí,
děti ubožáka ať ochrání
a jejich utlačovatele rozdrtí!
5 Ať žije dál [a] po všechna pokolení,
dokud slunce a měsíc trvají.
6 Ať je jak déšť, co na louku se snáší,
a jako liják, jenž zemi napájí.
7 Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý
a rozhojní se blahobyt,
až dokud měsíc nezmizí.
18 Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský,
ten, který jediný divy působí!
19 Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky,
jeho slávy ať je plná celá zem!
Amen! Amen!
Hle, můj služebník
Hlas volajícího
40 Potěšujte, potěšujte lid můj,
praví váš Bůh.
2 Mluvte láskyplně k Jeruzalému
a ohlašujte mu,
že už skončila jeho poroba,
že jeho vina je splacena,
že ho svou rukou ztrestal Hospodin
dvojnásob za všechen jeho hřích.
3 Hlas volajícího:
„Připravte na poušti cestu Hospodinovu,
vyrovnejte v pustině stezku Bohu našemu!
4 Každé údolí ať je vyvýšeno,
každá hora a výšina ať poklesnou;
co je hrbolaté, ať je vyrovnáno,
pahorkatina ať je planinou.
5 Neboť se zjeví sláva Hospodinova
a všichni lidé naráz uvidí,
že ústa Hospodinova mluvila.“
6 Hlas říká: „Volej!“
A já se ptám: „Co volat mám?“
Každý člověk je jako tráva,
všechen jeho půvab jako polní květ.
7 Usychá tráva, kvítí uvadá,
jak na něj zavane Hospodinův dech.
Lidé jsou zajisté ta tráva.
8 Usychá tráva, kvítí uvadá,
slovo našeho Boha však věky přetrvá.
9 Na vysokou horu vystup si,
kdo neseš dobré zprávy Sionu;
hlasitě volej ze všech sil,
kdo neseš dobré zprávy Jeruzalému!
Hlasitě volej, nic se nestrachuj,
ekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“
10 Hle, Panovník Hospodin v moci přichází
a jeho paže bude vládnout s ním.
Hle, jeho odplata jde s ním,
jeho odměna ho předchází.
11 Jako pastýř bude své stádo pást,
shromáždí do náručí beránky,
bude je nosit na rukách,
zvolna povede březí ovečky.
Hlas na poušti
19 Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“ 20 Neodmítl jim přímou odpověď. „Já nejsem Mesiáš,“ prohlásil.
21 „Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“ [a]
Řekl: „Nejsem.“
„Jsi ten Prorok?“ [b]
Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“
23 Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem
‚hlas volajícího na poušti:
Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“ [c]
24 Ti vyslanci patřili k farizeům. 25 Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 „Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho neznáte. 27 To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.“ 28 Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.