Revised Common Lectionary (Complementary)
99 Hospodin kraluje – národy, chvějte se!
Trůní nad cherubíny – země ať třese se!
2 Veliký je na Sionu Hospodin,
vyvýšený nad všemi národy.
3 Tvé jméno veliké a hrozné ať velebí:
„On je svatý!“
4 Král ve své síle právo miluje,
vždyť ty jsi rovnost stanovil,
právo a spravedlnost v Jákobovi konáš ty.
5 Vyvyšujte Hospodina, Boha našeho,
klaňte se u jeho podnoží:
„On je svatý!“
6 Mojžíš a Áron jsou mezi jeho kněžími,
Samuel mezi těmi, kdo jeho jméno vzývají;
k Hospodinu volali a on jim odvětil.
7 Z oblakového sloupu mluvil k nim;
dbali na svědectví a zákony, které jim uložil.
8 Hospodine, Bože náš, tys jim odpovídal,
byl jsi jim Bohem, který odpouští,
i když jsi trestal jejich zločiny.
9 Vyvyšujte Hospodina, Boha našeho,
klaňte se na hoře jeho svatosti:
„Jistě je svatý náš Bůh, Hospodin!“
6 Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, ti tu krásnou zem nedává za dědictví pro tvou spravedlnost – jste přece tvrdošíjný lid! [a]
7 Vzpomeň si a nezapomínej, jak jsi popouzel Hospodina, svého Boha, na poušti. Ode dne, kdy jsi vyšel z Egypta, až do svého příchodu sem jste se bouřili proti Hospodinu. 8 Popouzeli jste Hospodina i na Orébu, až se na vás rozhněval tak, že vás chtěl vyhladit. 9 Když jsem na tu horu vystoupil, abych přijal kamenné desky – desky smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel – zůstal jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí bez chleba a bez vody. 10 Tehdy mi Hospodin dal dvě kamenné desky popsané Božím prstem. Na nich byla všechna slova, která k vám Hospodin promluvil z prostředku ohně na oné hoře v den shromáždění.
11 Když uplynulo těch čtyřicet dní a čtyřicet nocí, Hospodin mi dal dvě kamenné desky – desky smlouvy. 12 Potom mi Hospodin řekl: „Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost. Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal: odlili si modlu!“
13 Hospodin mi tehdy řekl: „Pozoruji tento lid – ó, jak je tvrdošíjný! 14 Nech mě, ať je vyhladím a vymažu jejich jméno pod nebem, ale z tebe učiním národ mocnější a početnější, než jsou oni.“
Co Bůh očistil, neměj za nečisté
10 V Cesareji žil jeden muž jménem Kornelius, setník praporu zvaného Italský. 2 Byl zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. 3 Jednou odpoledne kolem třetí hodiny jasně uviděl ve vidění Božího anděla, jak k němu jde a říká: „Kornelie!“
4 V úleku na něj vytřeštil oči a zeptal se: „Co je, Pane?“
Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a almužny vzbudily Boží pozornost. 5 Hned pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr. 6 Je hostem jistého Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7 Když po těch slovech anděl odešel, Kornelius zavolal dva své služebníky a jednoho zbožného vojáka, který patřil k jeho pobočníkům. 8 Všechno jim vyložil a poslal je do Joppy.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.