Revised Common Lectionary (Complementary)
38 Památeční žalm Davidův.
2 Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti,
ve svém rozzuření mě nekárej!
3 Vždyť už jsem probodán tvými šípy,
tvá ruka drtí mě!
4 Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo,
můj hřích připravil mé kosti o pokoj.
5 Má provinění mi nad hlavu rostou,
těžší, než unesu, je jejich břemeno!
6 Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo,
rány, jež páchnou a mokvají.
7 Shrbený jsem, plížím se tak nízko,
celý den v zármutku se potácím.
8 Mé slabiny jsou v jednom ohni,
jediné zdravé místo mi v těle nezbylo.
9 Bezmocný jsem a tolik zdrcen,
úzkostí sténám, křičím ze srdce!
10 Ty, Pane, víš o každé mé touze,
můj nářek před tebou není utajen.
11 Srdce mi buší, síla se ztrácí
i moje oči už světlo opouští.
12 Přátelé a drazí se mých ran štítí,
moji příbuzní se drží vpovzdálí.
13 Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky,
ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze,
své lsti vymýšlejí každý den.
14 Já ale jak hluchý neslyším,
jak němý nechci ústa otevřít.
15 Jsem jako člověk, který neslyší,
z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16 V tebe, Hospodine, skládám naději –
Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17 Ať nade mnou nejásají, říkám si,
jen ať se nepyšní nad mým selháním!
18 Vždyť už jsem přece na pokraji pádu
a stále trpím bolestí,
19 vyznávám svoje provinění,
trápím se pro svůj hřích!
20 Mých bezdůvodných [a] soků je stále více,
množí se počet mých zrádných nepřátel.
21 Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní,
obviňují mě, když dobra držím se!
22 Neopouštěj mě, Hospodine,
nevzdaluj se mi, Bože můj!
23 Pospěš mi na pomoc,
Pane – má záchrano!
Setkání s Ezauem
33 Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti mezi Léu, Ráchel a ty dvě otrokyně 2 a postavil otrokyně s jejich dětmi dopředu, Léu s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu. 3 Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než došel ke svému bratru.
4 Ezau mu vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku a líbal ho. Oba plakali. 5 Když potom pozvedl oči, spatřil ženy s dětmi a řekl: „Kdo je to s tebou?“
Jákob odpověděl: „To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého služebníka.“
6 Mezitím se přiblížily otrokyně se svými dětmi a poklonily se. 7 Potom se přiblížila také Léa se svými dětmi a poklonily se. Nakonec se přiblížili Josef a Ráchel a i oni se poklonili.
8 Ezau se zeptal: „K čemu je celý ten průvod, který jsem potkal?“
On odpověděl: „Chtěl jsem si tě příznivě naklonit, můj pane.“
9 Ezau řekl: „Mám dostatek, bratře, nech si, co ti patří.“
10 Jákob však odpověděl: „Prosím, nikoli! Přijmi laskavě ode mě tento dar. Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží. 11 Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh ke mně byl milostivý a mám všeho dostatek.“ A naléhal na něj, až Ezau přijal.
12 Ten potom řekl: „Vydejme se na cestu, půjdu s tebou.“
13 Jákob mu však odpověděl: „Můj pán ví, že tu jsou malé děti. Navíc mám s sebou březí ovce a krávy; budou-li hnány po celý den, všechen dobytek pomře. 14 Nechť prosím můj pán jde před svým služebníkem napřed. Já pak budu pokračovat zvolna, jak bude moci stačit stádo, které mám před sebou, a jak budou moci stačit děti, dokud nedojdu ke svému pánu do Seíru.“
15 Ezau řekl: „Nechám tedy s tebou některé ze svých lidí.“
Jákob však odpověděl: „K čemu to, můj pane? Kéž mi jen zachováš svou přízeň.“
16 A tak se Ezau téhož dne vrátil svou cestou do Seíru, 17 zatímco Jákob se vydal k Sukotu. Tam si postavil dům a pro svůj dobytek zhotovil přístřešky. Proto se to místo jmenuje Sukot, Přístřešky.
Pokrývka hlavy
2 Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal. 3 Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.
4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou. 5 Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila. 6 Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje. 7 Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže. 8 Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže. [a] 9 Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži. [b] 10 Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům.
11 V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy. 12 Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha. 13 Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? 14 Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou? 15 Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka. 16 Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.