Revised Common Lectionary (Complementary)
Léto milosti
61 Duch Panovníka Hospodina na mně spočívá, [a]
abych nesl dobré zprávy ubohým.
Poslal mě ovázat srdce ztrápených,
vyhlásit svobodu zajatým
a propuštění spoutaným,
2 vyhlásit Hospodinovo léto milosti [b]
a den pomsty našeho Boha,
potěšit všechny plačící,
3 posílit na Sionu truchlící,
dát jim věnec místo popela,
olej radosti místo truchlení
a oděv chvály místo skleslosti.
Budou je nazývat: Duby spravedlnosti,
stromy, jež Hospodin zasadil,
aby se na nich oslavil.
4 Zbudují dávné sutiny,
trosky minulosti opraví,
zbořená města obnoví,
jež po věky byla troskami.
8 Já Hospodin totiž právo miluji
a nenávidím okrádání a příkoří;
proto je odměním ve své věrnosti
a uzavřu s nimi smlouvu navěky.
9 Jejich símě bude známé mezi pohany
a jejich potomci mezi národy:
Všichni, kdo je uvidí, tehdy uznají,
že jsou símě, kterému žehná Hospodin.
10 V Hospodinu se šťastně raduji,
má duše mého Boha velebí,
neboť mě oblékl rouchem spásy
a pláštěm spravedlnosti mě zahalil
jako ženicha s věncem ozdobným,
jako nevěstu okrášlenou šperky.
11 Tak jako země plodí své rostliny
a zahrada dá vzklíčit svému semeni,
tak dá Panovník Hospodin vzklíčit spravedlnosti
a chvále před všemi národy.
126 Poutní píseň.
Když Hospodin navracel sionské zajatce,
zdálo se nám to jako sen.
2 Naše ústa tehdy plnil smích,
naše jazyky jásaly.
Tehdy se říkalo mezi národy:
„Veliké věci jim učinil Hospodin!“
3 Veliké věci nám učinil Hospodin,
naplnilo nás veselí.
4 Navrať nás, Hospodine, z našeho zajetí,
jako když na poušti vytrysknou potoky!
5 Ti, kteří rozsévali se slzami,
sklidí úrodu s jásáním.
6 Ten, který s pláčem vychází,
aby drahocenné símě rozhodil,
ten se s jásotem jednou navrátí,
aby své snopy shromáždil.
46 Marie na to řekla:
„Má duše velebí Hospodina
47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48 neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
budou vyprávět o mé blaženosti,
49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.
51 Svou paží dokázal moc,
rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
52 Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
53 Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
54 Ujal se Izraele, svého služebníka;
pamatoval na milosrdenství –
55 jak zaslíbil našim otcům –
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“
16 Vždycky se radujte. 17 Neustále se modlete. 18 Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. 19 Ducha neuhašujte. 20 Proroctvími nepohrdejte. 21 Všechno prověřujte; dobrého se držte, 22 zla v každé podobě se varujte.
23 Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 24 Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá.
6 Od Boha byl poslán člověk jménem Jan. 7 Přišel kvůli svědectví, svědčit o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něj. 8 On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o Světle vydal svědectví.
Hlas na poušti
19 Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“ 20 Neodmítl jim přímou odpověď. „Já nejsem Mesiáš,“ prohlásil.
21 „Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“ [a]
Řekl: „Nejsem.“
„Jsi ten Prorok?“ [b]
Odpověděl: „Ne.“
22 Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“
23 Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem
‚hlas volajícího na poušti:
Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“ [c]
24 Ti vyslanci patřili k farizeům. 25 Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
26 „Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho neznáte. 27 To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.“ 28 Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.