Revised Common Lectionary (Complementary)
79 Žalm Asafův.
Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví,
poskvrnili chrám tvé svatosti,
Jeruzalém obrátili v sutiny!
2 Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům,
těla tvých věrných dali šelmám žrát.
3 Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu,
nebylo nikoho, kdo by je pochoval.
4 Potupě vydáni jsme u svých sousedů,
pro smích a zábavu jsme všem dokola!
5 Jak dlouho ještě, Hospodine?
Budeš navěky rozzloben?
Bude tvé horlení hořet plamenem?
6 Vylij svůj hněv raději na pohany,
kteří tě uznat nechtějí,
vylij ho na ta království,
jež jméno tvé nevzývají –
7 za to, že Jákoba zhltali,
že zpustošili jeho obydlí!
8 Nevzpomínej na naše staré viny,
pospěš k nám se svým soucitem –
ach, jak hluboko klesli jsme!
9 Pomoz nám, Bože naší spásy
pro slavné jméno své,
vysvoboď nás a odpusť naše hříchy
pro jméno své!
10 Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
Ukaž pohanům před našima očima,
že krev tvých služebníků bude pomstěna!
11 Nářek zajatých kéž k tobě dospěje –
odsouzené k smrti svou mocnou paží zachovej!
12 Našim sousedům sedmkrát naplň klín
urážkami, jimiž ti, Pane, spílali!
13 My pak, tvůj lid, ovce, jež paseš,
navždy tě oslavovat budeme.
Na věky věků, stále dál
tvé chvály chceme zvěstovat!
Na horu Hospodinovu
4 V posledních dnech se přihodí,
že hora Hospodinova domu bude čnít
nad horské vrcholy,
vysoko nad všechny výšiny.
Pohrnou se k ní lidské zástupy,
2 mnohé národy půjdou se slovy:
„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,
k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým
a my budeme chodit jeho stezkami.“
Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,
z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.
3 On bude soudit lidské zástupy,
napraví i daleké mocné národy.
Tehdy ze svých mečů ukují pluhy
a ze svých kopí srpy.
Národ proti národu nepozvedne meč,
už nikdy se nebudou chystat do boje. [a]
4 Každý usedne ve stínu svého révoví,
každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí –
tak promluvila ústa Hospodina zástupů.
5 Všechny národy následují
každý jméno svých bohů;
my však následujeme jméno Hospodina,
našeho Boha na věky věků!
Mojžíšova a Beránkova píseň
15 Potom jsem na nebi uviděl jiné znamení, veliké a předivné: sedm andělů, kteří mají sedm posledních ran; neboť skrze ně má být dokonán Boží hněv.
2 Uviděl jsem jakoby skleněné moře smíšené s ohněm a také ty, kteří zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem a nad číslem jejího jména. Stáli na tom skleněném moři, měli Boží loutny 3 a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu:
„Veliké a předivné jsou tvé skutky,
Pane Bože Všemohoucí,
spravedlivé a pravé jsou tvé cesty,
Králi národů! [a]
4 Kdo by tě nectil, Pane,
kdo by tvé jméno nechválil?
Vždyť ty jediný jsi svatý!
Všechny národy přijdou
a před tebou se skloní,
neboť tvé spravedlivé soudy byly zjeveny!“
5 Potom jsem spatřil, jak se v nebi otevřel chrám stánku svědectví. 6 Z chrámu vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran, a byli oblečeni běloskvoucím plátnem a na prsou byli přepásáni zlatými pásy. 7 Jedna z těch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých číší plných hněvu Boha živého na věky věků. 8 Chrám se naplnil dýmem od Boží slávy a od jeho moci; nikdo nemohl vejít do chrámu, dokud se nevykoná sedm ran těch sedmi andělů.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.