Revised Common Lectionary (Complementary)

² Na poušti pak celá izraelská obec reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. ³ Synové Izraele před nimi naříkali: „Proč jsme jen nezemřeli Hospodinovou rukou v Egyptě? Tam jsme sedávali nad hrnci masa a jídali chléb do sytosti! Vy jste nás ale odvedli sem na poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem!“

⁴ Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, nechám na vás pršet chléb z nebe! Lid bude každý den vycházet a sbírat, kolik potřebují na ten den. Vyzkouším, zda budou žít podle mých pokynů, či nikoli.

⁹ Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Řekni celé izraelské obci: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“ ¹⁰ A tak Áron mluvil k izraelské obci, a když se obrátili k poušti, hle, v oblaku se tam ukázala Hospodinova sláva.

¹¹ Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹² „Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim: ‚Za soumraku budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘“

¹³ Když nastal večer, přiletěly křepelky a zasypaly tábor. Ráno pak okolo tábora padala rosa. ¹⁴ A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi. ¹⁵ Když to synové Izraele spatřili, říkali jeden druhému: Man-hu („Co je to?“). Opravdu nevěděli, co to je.

Mojžíš jim řekl: „To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm.

Jedno tělo, jeden Duch

4 Jako vězeň v Pánu vás tedy prosím, abyste svým životem dělali čest tomu povolání, které jste přijali. ² Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce ³ a usilujte zachovávat jednotu Ducha, spojeni poutem pokoje. ⁴ Je jedno tělo a jeden Duch, jedna naděje, k níž jsme byli povoláni, ⁵ jeden Pán, jedna víra, jeden křest, ⁶ jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech.

⁷ Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. ⁸ Písmo přece říká:

⁹ To, že „vystoupil“, musí znamenat, že předtím také sestoupil dolů na zem. ¹⁰ Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. ¹¹ To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – ¹² pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, ¹³ abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.

¹⁴ Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. ¹⁵ Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. ¹⁶ Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.

²⁴ Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.

²⁵ Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“

²⁶ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. ²⁷ Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“

²⁸ „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

²⁹ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

³⁰ „Jaký zázrak uděláš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš? ³¹ Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ ^[a]

³² Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. ³³ Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

³⁴ „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.

³⁵ Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.