M’Cheyne Bible Reading Plan
Mojžíšova závěť
33 Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele. 2 Řekl:
„Hospodin přišel ze Sinaje,
ze Seíru, jako když slunce vychází,
tak jim z pohoří Paran zazářil.
S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše,
oheň Zákona vzešel z jeho pravice.
3 Ó, jak miluješ lidi!
Všechny své svaté v ruce máš.
Oni se k tvým nohám přivinuli,
aby přijímali slova tvá –
4 Zákon, jenž Mojžíš vydal nám,
dědictví shromáždění Jákobova.
5 Ješurunovi [a] stal se králem,
vůdcové lidu když sešli se
společně s kmeny Izraele.
6 Ruben ať žije, ať nikdy nevymře,
ač jeho mužů jen hrstka je!“
7 O Judovi řekl:
„Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův,
k jeho lidu jej zpět přiváděj.
Když bojuje svou vlastní rukou,
proti nepřátelům mu pomáhej.“
8 O Levim řekl:
„Kéž tvé urim a tumim, [b] Hospodine,
připadne muži tobě věrnému!
Zkusils jej onou zkouškou v Masse,
přel ses s ním u vod sváru v Meribě.
9 O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!‘
Na vlastní bratry nebral zřetel
a ke svým dětem neznal se. [c]
Ano, tvé slovo zachovali,
tvou smlouvu budou střežit levité.
10 Jákoba budou tvým pravidlům učit
a Zákonu tvému Izrael.
Kadidlo před tebe budou klást,
zápaly přinášet ti na oltář.
11 Požehnej, Hospodine, jeho síle,
v díle jeho rukou zalíbení měj.
Jeho protivníky udeř do slabin,
aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!“
12 O Benjamínovi řekl:
„Hospodinův miláček to je –
kéž zůstává u něj v bezpečí!
On jej ochraňuje každý den,
vždyť odpočívá v jeho náručí.“
13 O Josefovi řekl:
„Jeho zemi ať žehná Hospodin
nejlepší rosou z nebe nahoře,
prameny sahajícími dolů do hloubky,
14 nejlepšími dary slunce,
nejlepší úrodou všech měsíců,
15 největší chloubou hor odvěkých,
nejlepšími dary věčných pahorků,
16 nejlepším ze země a její plnosti!
Přízeň Toho, jenž přebývá v keři, [d]
na hlavě Josefově nechť spočine,
na temeni vyvoleného z bratří!
17 Jak prvorozenému býku čest mu náleží,
jeho rohy jsou rohy buvolí;
národy ze všech zemských končin
on těmi rohy porazí.
Takové ať jsou desetitisíce Efraimovy,
takové tisíce Manasesovy!“
18 O Zabulonovi řekl:
„Raduj se, Zabulone, kdykoli vycházíš,
a ty, Isachare, v stanech svých!
19 Na horu svolají různé národy,
tam budou přinášet pravé oběti.
Budou sytit z mořského bohatství,
z pokladů v písku ukrytých.“
20 O Gádovi řekl:
„Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje!
Gád se uložil jako lvice,
s ramenem i hlavu utrhne!
21 To nejlepší si nechal pro sebe,
díl, jenž je velitelům vyhrazen.
V čele lidu totiž směle šel
a Hospodinovu spravedlnost prováděl,
jeho rozhodnutí pro celý Izrael.“
22 O Danovi řekl:
„Dan je mladý lev,
z Bášanu vyskakuje!“
23 O Neftalímovi řekl:
„Přízní jsi nasycen, Neftalíme,
požehnání Hospodinova jsi pln,
jezero i s jižní stranou opanuj!“
24 O Ašerovi řekl:
„Nad jiné syny požehnán je Ašer,
mezi bratry ať je oblíben,
své nohy ať smáčí olejem!
25 Z železa a bronzu ať jsou tvé závory,
po všechny své dny žij v bezpečí.
26 Nikdo není jako Bůh, Ješurune! [e]
Na pomoc tobě spěchá nebem,
brázdí oblaka ve slávě své!
27 Odvěký Bůh je tvým útočištěm,
věčné náručí tě podepře.
Tvé nepřátele před tebou žene
a říká: ‚Vyhlaď je!‘ [f]
28 Izrael proto bydlí v bezpečí,
Jákobův příbytek [g] nikdo neruší
v zemi obilí a vína,
kde z nebe padá rosa.
29 Jak jsi, Izraeli, blažený!
Kdo je ti podobný,
lide, jejž Hospodin zachránil!
On je štítem tvé ochrany
a mečem tvého vítězství.
Ať se tví nepřátelé před tebou krčí
a ty ať jim šlapeš po šíji!“
Mojžíšova smrt
34 Mojžíš pak vystoupil z moábských plání na horu Nebó, na vrchol Pisgy naproti Jerichu, a Hospodin mu ukázal celou tu zem: Gileád a dále, až po Dan, 2 celý Neftalímův kraj, zemi Efraima a Manasese, celé území Judy až ke Středozemnímu [h] moři, 3 Negev i údolní rovinu Palmového města Jericha až po Coar. 4 Hospodin mu řekl: „Toto je zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se slovy: ‚Dám ji tvému semeni.‘ Dovolil jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale vejít do ní nesmíš.“
5 Tam, v moábské zemi, pak Hospodinův služebník Mojžíš zemřel, jak Hospodin řekl. 6 Pochoval jej v moábské zemi, v roklině naproti Bet-peoru, ale jeho hrob až dodnes nikdo nezná. 7 Když Mojžíš zemřel, bylo mu sto dvacet let. Jeho oči nezeslábly a jeho svěžest nevyprchala. 8 Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moábských pláních třicet dní, než uplynula doba pláče a truchlení.
9 Jozue, syn Nunův, byl naplněn duchem moudrosti, neboť na něj Mojžíš vložil ruce. [i] Synové Izraele ho poslouchali a jednali, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
10 V Izraeli už ale nepovstal prorok, jako byl Mojžíš, se kterým se Hospodin znal tváří v tvář. [j] 11 Kolik jen znamení a divů jej Hospodin poslal vykonat v Egyptě proti faraonovi, všem jeho služebníkům a celé jeho zemi! 12 Jak mocnou sílu a jak hrozné činy předvedl Mojžíš před očima celého Izraele!
Kof
145 Celým srdcem volám, Hospodine, slyš:
Chci zachovávat tvé zákony!
146 Volám k tobě, prosím zachraň mě,
abych tvá svědectví mohl dodržet!
147 Před svítáním vstávám s voláním,
na tvé slovo čekám s nadějí.
148 Oka nezamhouřím, celé noci bdím,
abych přemýšlel o tvých výrocích.
149 Prosím vyslyš mě v lásce své,
dle svého práva, Hospodine, obživ mě!
150 Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí,
od tvého Zákona se ale vzdalují.
151 Ty, Hospodine, blízký jsi;
spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.
152 Odedávna vím o tvých svědectvích,
že jsi je potvrdil navěky.
Reš
153 Hleď na mé trápení a dej mi záchranu,
nezapomínám přece na Zákon tvůj.
154 Veď moji při a buď mi Zastáncem;
jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě!
155 Ničemové jsou daleko od spásy,
neboť se neptají na tvé zákony.
156 Veliké je, Hospodine, slitování tvé,
dle svého práva prosím obživ mě!
157 Mnozí mě pronásledují a sužují,
nevzdálím se však od tvých svědectví.
158 Pohled na zrádce hnusím si,
neboť nedbají na tvé výroky.
159 Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď,
ve své lásce prosím obživ mě!
160 Úhrnem tvého slova pravda je,
navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé.
Šin
161 I když mě bezdůvodně honí vládcové,
před tvým slovem v srdci chvěji se.
162 Ze tvých výroků mám tolik radosti,
jako bych našel poklad nejdražší.
163 Lež se mi hnusí, nenávidím ji,
tvůj Zákon ale miluji!
164 Sedmkrát za den chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
165 Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír,
žádné překážky je nesrazí!
166 Čekám, Hospodine, na tvé spasení
a plním tvé příkazy.
167 V duši opatruji tvá svědectví –
jak velice je miluji!
168 Tvých pravidel a svědectví držím se,
ty přece vidíš všechny cesty mé.
Tav
169 Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží,
dle svého slova rozum daruj mi!
170 Kéž má modlitba k tobě dorazí,
vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil!
171 Kéž chvála přetéká z mých rtů –
vždyť ty mě učíš svým zákonům.
172 Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích,
neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy.
173 Kéž mi pomáhá ruka tvá,
vždyť jsem si zvolil tvá pravidla.
174 Toužím, Hospodine, po tvém spasení,
tvůj Zákon je mi rozkoší!
175 Kéž mohu žít, abych tě oslavil,
kéž jsou mi pomocí tvé pokyny.
176 Jak ovce ztracená jsem zabloudil,
hledej mě – jsem tvůj služebník,
nezapomínám na tvé příkazy!
Město Hospodinovo
60 Vstávej, zaskvěj se, tvé světlo už je tu,
Hospodinova sláva vzešla nad tebou!
2 Hle, tma přikryje zemi
a soumrak národy,
nad tebou ale vzejde Hospodin,
jeho sláva nad tebou se objeví.
3 Ke tvému světlu půjdou národy
a králové k jasu tvého svítání.
4 Jen zvedni oči, kolem se rozhlédni –
ti všichni se k tobě shromáždí;
tvoji synové přijdou z krajů dalekých,
tvé dcery budou přineseny v náručí.
5 Až to uvidíš, celý se rozzáříš,
samým úžasem se ti srdce rozbuší:
obrátí se k tobě mořské poklady,
bohatství národů k tobě zamíří.
6 Stáda velbloudů tě zaplaví,
dromedáři z Midiánu a z Efy,
přijdou i všichni ze Sáby
se zlatem a vonným kořením,
aby Hospodinovy chvály hlásali.
7 Všechny ovce z Kedaru se k tobě shromáždí,
poslouží ti i nabajotští berani;
budou přijati za oběť na mém oltáři,
a tak dům své slávy oslavím.
8 Kdo se to slétají jako oblaky,
jako holubi k svému hnízdišti?
9 Na mě zajisté čekají ostrovy
a mořské lodi jsou mezi prvními,
aby tvé syny z dálky přivezly
a jejich stříbro i zlato s nimi,
kvůli jménu Hospodina, tvého Boha,
Svatého Izraelova, jenž tě oslaví.
10 Cizinci zbudují tvoje zdi
a jejich králové ti poslouží.
Ano, ve svém hněvu jsem tě bil,
ve své přízni se ale nad tebou slituji.
11 Tvé brány zůstanou stále otevřeny,
nebudou zavírány ve dne ani v noci,
aby k tobě přišlo bohatství národů
i jejich králové ve vítězném průvodu.
12 Národ a království, jež ti neslouží, zahynou;
takové národy v troskách zaniknou.
13 Sláva Libanonu k tobě zamíří,
cypřiše a jilmy spolu s jedlemi,
aby ozdobily moji svatyni,
podnož svých nohou abych oslavil.
14 Poníženě k tobě přistoupí
synové těch, kdo tě trápili;
všichni, kdo tebou pohrdli,
se u tvých nohou pokloní
a budou tě nazývat: Město Hospodinovo,
Sion Svatého izraelského.
15 Místo abys byla opuštěná a neoblíbená,
takže skrze tebe nikdo nechodil,
způsobím, abys věčnou chloubou byla,
všem pokolením budeš radostí.
16 Mléko národů budeš pít,
sát budeš z prsů královských
a poznáš, že já Hospodin jsem tvůj spasitel,
Bůh Jákobův, tvůj vykupitel.
17 Místo bronzu přinesu ti zlato
a místo železa stříbro;
místo dřeva přinesu ti bronz
a místo kamení železo.
Tvým správcem tehdy učiním pokoj,
tvým vládcem bude spravedlnost.
18 Ve tvé zemi už nebude slyšet o násilí,
o zkáze a zhoubě na tvém území.
Své hradby tehdy nazveš Spása
a svoje brány Chvála.
19 Slunce už ti nebude světlem ve dne,
nebude ti svítit ani záře měsíce –
Hospodin bude tvým věčným světlem,
tvůj Bůh ti bude ke slávě!
20 Tvé slunce už nikdy nezapadne,
neubude už z tvého měsíce –
Hospodin bude tvým věčným světlem,
dny tvého truchlení skončí se.
21 V tvém lidu budou všichni spravedliví
a obdrží zemi navěky.
Oni jsou výhonek, jenž jsem zasadil,
dílo mých rukou, v němž se oslavím.
22 Z toho nejmenšího bude kmen,
nepatrný bude mocným národem.
Já jsem Hospodin;
v pravý čas to rychle učiním.
Naše neduhy sňal
8 Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. 2 Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“
3 On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. 4 Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš [a] – na svědectví pro ně.“
5 Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho: 6 „Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“
7 Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“
8 Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. 9 Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“
10 Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! 11 Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, 12 ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
13 Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.
14 Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou. 15 Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat. 16 Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil. 17 Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“ [b]
Kdo to vůbec je?
18 Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. 19 Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“
20 Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“
21 Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.“
22 Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé.“
23 Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním. 24 Na jezeře se náhle strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal.
25 Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“
26 „Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal naprostý klid.
27 Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“
Stádo prasat
28 Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského [c] kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit. 29 Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“
30 Opodál se páslo veliké stádo prasat. 31 Démoni ho tedy prosili: „Když nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“
32 „Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. 33 Pasáci prasat tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli. 34 Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, ať opustí jejich kraj.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.