Chronological
Jotam, král judský
27 Jotam se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jeho matka se jmenovala Jeruša, dcera Sádokova. 2 Dělal, co je správné v Hospodinových očích, přesně jako jeho otec Uziáš (na rozdíl od něj ale nevstoupil dovnitř Hospodinova chrámu). Lid ale i nadále jednal zvráceně.
3 To on postavil Horní bránu Hospodinova chrámu a odvedl hodně práce na hradbě Ofelu. 4 Vybudoval také města v Judském pohoří a v lesích vystavěl pevnosti a věže.
5 Bojoval s amonským králem a zvítězil. Amonci mu toho roku museli odvést 100 talentů [a] stříbra, 10 000 korů pšenice [b] a 10 000 korů ječmene. [c] Totéž mu odváděli i druhý a třetí rok. 6 Tak Jotam upevnil svou moc, neboť žil důsledně před Hospodinem, svým Bohem.
7 Ostatní Jotamovy skutky i všechny jeho války a cesty jsou sepsány v Knize izraelských a judských králů. 8 Stal se králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. 9 Když pak Jotam spočinul u svých předků, pochovali ho ve Městě Davidově. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Achaz.
9 Lid, který chodil v temnotách,
veliké světlo uvidí,
těm, kdo žili v zemi stínu smrti,
světlo zazáří.
2 Rozmnožil jsi tento národ,
jeho radost jsi rozhojnil,
a tak se radují před tebou,
jako se radují při sklizni,
jako se veselí vojáci,
když se dělí o kořist.
3 Rozlámeš jho, jež ho tížilo,
prut šlehající jeho rameno
i hůl jeho utiskovatele
jako při midiánské porážce. [a]
4 Veškerá obuv válečná
i roucha krví zbrocená
budou určena k spálení,
budou pohlcena plameny.
5 Vždyť se nám narodilo dítě,
byl nám dán syn;
na jeho ramenou spočine vláda
a bude nazýván:
Podivuhodný rádce, Mocný Bůh,
Otec věčnosti, Kníže pokoje.
6 Jeho vláda stále poroste
a jeho pokoj bude bez konce.
Na Davidově trůnu usedne,
aby vládl jeho království,
aby je ustanovil a upevnil
právem a spravedlností
od toho dne až navěky.
Horlivost Hospodina zástupů
to způsobí!
Jeho hněv ještě nekončí
7 Pán poslal slovo proti Jákobovi
a dopadlo na Izrael.
8 Dozví se o tom všechen lid,
Efraim i ti, kdo bydlí v Samaří,
ti, kteří ve své nadutosti
se zpupným srdcem říkají:
9 „Cihly byly zbořeny,
my však budeme stavět z kamení!
Plané fíkovníky byly skáceny,
my je však vyměníme za cedry!“
10 Hospodin proti nim vzbudil Recinovy protivníky, [b]
jejich nepřátele poštval proti nim.
11 Zepředu Aramejci, zezadu Filištíni
plnými ústy Izrael hltali.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
12 Lid se však nevrátil k tomu, kdo jej ranil,
Hospodina zástupů hledat nechtěli.
13 Proto Hospodin Izraeli odťal hlavu i ocas,
palmový kmen i rákos v jednom dni.
14 (Tou hlavou je stařec a hodnostář,
ocas je prorok, jenž učí lži.)
15 Neboť vůdci tohoto lidu jsou svůdci,
a kdo šli za nimi, se dali oklamat.
16 Proto Pán neušetří [c] jejich mladíky,
neslituje se nad jejich sirotky a vdovami,
neboť jsou všichni bezbožní a zlí
a všechna ústa mluví nesmysly.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
17 Zlo totiž vzplálo plameny,
polyká trní i bodláčí,
zapaluje i lesní houštiny,
až se sloupy dýmu zvedají.
18 Hněvem Hospodina zástupů proto zčerná zem
a tento lid bude plameny pohlcen.
Nikdo nemá slitování ani nad bratry,
19 každý hltá maso vlastních příbuzných.
Krájel napravo, zůstal hladový,
hltal nalevo, a chce víc.
20 Manases Efraima, Efraim Manasese,
na Judu se pak vrhli společně.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
10 Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony,
těm, kdo sepisují kruté předpisy,
2 aby ovlivnili soudy s chudáky,
ubohým v mém lidu aby právo upřeli,
aby se vdovy staly jejich kořistí,
aby okrádali sirotky!
3 Co si počnete v den odplaty,
až zdálky přižene se neštěstí?
Koho poběžíte o pomoc poprosit?
Kde zanecháte své bohatství?
4 Nezbude vám než se krčit s vězni,
než padnout mezi mrtvými.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
Běda Asýrii
5 Běda Asýrii, metle mého hněvu –
hůl v jejich ruce je má prchlivost!
6 Vypravil jsem je proti bezbožnému národu,
poslal jsem je na lid, jenž ve mně budí zlost,
aby se vrhli na kořist, aby shrábli lup,
aby je pošlapali jak bahno v ulicích.
7 Asyrský král však takto nepřemýšlí,
jiné záměry nosí na srdci –
myslí jen na to, jak by hubil,
jak by vymýtil mnohé národy.
8 Říká totiž:
„Nejsou mí velitelé samí králové?
9 Nedopadlo Kalno jako Karkemiš?
Nedopadl Chamát jako Arpád?
Nedopadlo Samaří jako Damašek?
10 Má ruka uchvátila modlářská království,
jež měla lepší sochy než Jeruzalém a Samaří.
11 Co jsem provedl se Samařím a jeho modlami,
to provedu s Jeruzalémem a jeho sochami!“
12 Proto, až Pán dokončí vše, co chtěl vykonat proti hoře Sion a Jeruzalému, potrestá asyrského krále za jeho zpupnou pýchu a za to, jak s nadutě povýšeným pohledem 13 říká:
„Svou vlastní silou jsem to způsobil
a svou moudrostí – vždyť jsem zkušený!
Hranice národů jsem odstranil,
vyplenil jsem jejich poklady,
zporážel jsem jejich trůny jako býk.
14 Bohatství národů má ruka pobrala,
jako se hnízdo vybírá;
jako se sbírají opuštěná vajíčka,
tak jsem já celou zemi vysbíral
a nikdo ani křídlem nezamával,
neotevřel zobák, aby zapípal.“
15 Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká?
Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa?
Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá,
a hůl se chlubila, že není dřevěná!
16 A proto Panovník, Hospodin zástupů,
sešle na jejich vypasence úbytě
a pod jejich chloubou zapálí
plamen nejprudší.
17 Světlo Izraele se stane ohněm,
jejich Svatý bude plamenem;
v jediném dni ten oheň pohltí
jejich trní i bodláčí.
18 Jejich krásné lesy i zahrady
až ke kořenům vypálí,
jako když choré sklátí choroba.
19 Z lesů jim zůstane tak málo stromů,
že by je i dítě mohlo spočítat.
Pozůstatek se navrátí
20 V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského. 21 Pozůstatek se navrátí, [d] pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu. 22 I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři, [e] jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava. 23 Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu.
24 Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští. 25 Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“ 26 Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály; [f] zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě. [g]
27 V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne.
28 Přitáhli do Ajatu,
prošli Migronem,
v Michmasu zřídili si skladiště.
29 Prošli průsmykem:
„Přenocujeme v Gebě!“
Ráma se vyděsila,
Gibea Saulova se dala na útěk.
30 Galimská dcero, hlasitě naříkej!
Laišo, poslouchej!
Anatote, přidej se!
31 Madmena se rozutekla,
obyvatelé Gebimu skryli se.
32 V Nobu se zastaví ještě dnes,
proti hoře Dcery sionské zvednou pěst,
pohrozí jeruzalémské výšině.
33 Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů,
strašlivou silou ty větve oklestí.
Pokácí ty statné velikány,
sraženi budou i nejvyšší.
34 Sekerou vymýtí ty lesní houštiny,
libanonský les padne před Vznešeným!
Jišajův výhonek
11 Z Jišajova pařezu vyrazí proutek,
výhonek z jeho kořenů přinese ovoce. [h]
2 Duch Hospodinův na něm spočine –
Duch moudrosti a chápání,
Duch rozhodnutí a odvahy,
Duch poznání a úcty k Hospodinu;
3 úctou k Hospodinu bude prostoupen.
Nebude soudit podle zdání svých očí,
nebude se řídit tím, co uslyší.
4 Spravedlivý soud přinese chudým,
poníženým v zemi právo zajistí.
Holí svých úst bude tlouci zemi,
dechem svých rtů zničí ničemy.
5 Na bedrech přepáše se spravedlností,
věrnost ponese jako pás na bocích.
6 Vlk bude bydlet s beránkem,
leopard ulehne vedle kůzlete;
tele se bude pást [i] spolu s lvíčetem
a malé dítě je povede.
7 Kráva a medvědice budou na pastvě,
jejich mláďata si lehnou společně
a lev bude žrát slámu jako dobytče.
8 Nemluvně si bude hrát nad dírou zmije,
batole sáhne do hadího doupěte.
9 Už žádná zloba, už žádná záhuba
nikde na celé mé svaté hoře –
země bude plná poznání Hospodina,
tak jako vody naplňují moře!
Pán shromáždí Izrael
10 V ten den bude kořen Jišajův vztyčen jako korouhev pro lidské zástupy a budou ho vyhledávat národy, neboť jeho odpočinutí bude slavné.
11 V ten den Pán podruhé vztáhne ruku, [j] aby vykoupil pozůstatek svého lidu z Asýrie, z Dolního i Horního Egypta, z Habeše, Elamu, Babylonie, Chamátu i z mořských ostrovů.
12 Před národy zvedne korouhev,
shromáždí rozehnaný Izrael;
rozptýleného Judu posbírá
ze čtyř světových stran.
13 Efraimova [k] závist vymizí,
Judova nevraživost bude skončena.
Efraim už nebude závidět Judovi,
Juda přestane Efraima napadat.
14 Vrhnou se na západ, na filištínské svahy,
národy na východě spolu vyplení.
Vztáhnou své ruce na Edom a Moáb,
i Amonci je budou poslouchat.
15 Hospodin vysuší záliv Egyptského moře,
na Eufrat máchne rukou své vichřice
a rozdělí jej na sedm ramen,
aby se dal přejít v sandálech.
16 Tak vznikne cesta pro jeho pozůstatek,
pro lid, jenž bude v Asýrii zanechán,
tak jako kdysi vznikla pro Izrael
toho dne, kdy vyšel z Egypta.
Jásej a zpívej, Sione!
12 V ten den řekneš:
„Chválím tě, Hospodine –
byls na mě rozzloben,
odvrátil jsi však svůj hněv
a potěšil jsi mě.
2 Hle, Bůh mě zachránil –
doufám a už se nebojím.
Má síla a píseň je jen Hospodin,
to on se stal mým spasením!“ [l]
3 Budete nabírat vodu s radostí
z pramenů spasení.
4 V ten den řeknete:
„Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,
jeho činy rozhlašujte mezi národy, [m]
jeho jméno prohlašujte jako nejvyšší!
5 Zpívejte Hospodinu, zachoval se vznešeně –
ať se to dozví celý svět!
6 Jásej a zpívej, sionský lide –
veliký je Svatý izraelský uprostřed tebe!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.