Chronological
Otcovské poučení
4 Slyšte, synové, otcovské poučení,
dávejte pozor a rozum získáte.
2 Skvělé poznání vám totiž nabízím;
neopouštějte mé učení.
3 Sám jsem byl synem u svého otce,
maličkým jedináčkem u matky své.
4 Když učíval mne otec, říkal:
„Moje slova si vezmi k srdci,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
5 Získej moudrost, rozumnost získej,
má slova nezapomeň, nezkomol.
6 Neopouštěj moudrost – bude tě chránit,
miluj ji – bude o tebe pečovat.
7 Moudrost především! Získávej moudrost,
za všechno své jmění získej rozumnost.
8 Važ si jí a ona vyvýší tě,
poctí tě, když ji k sobě přivineš.
9 Svým půvabem ověnčí tvoji hlavu,
korunuje tě krásou svou!“
10 Slyš, synu můj, mé výroky přijmi,
léta života se ti prodlouží.
11 Cestě moudrosti chci tě učit,
po přímých stezkách tě chci vést.
12 Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví,
jestliže poběžíš, nic tě nesrazí.
13 Poučení se chop a nepovoluj,
opatruj je, vždyť je tvým životem!
14 Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet,
cestou zlosynů nikdy nekráčej.
15 Varuj se jí a nechoď po ní,
odvrať se od ní a jdi pryč!
16 Neusnou, dokud někomu neublíží,
nemohou spát, než někoho podrazí.
17 Takoví se chlebem darebáctví živí,
opájejí se vínem násilí!
18 Stezka spravedlivých jak paprsek světla
víc a víc září, až se rozední.
19 Cesta darebáků však tone ve tmách,
o co klopýtnou, nikdy netuší.
Chraň své srdce
20 Na má slova dej pozor, synu,
k mým výrokům své ucho nakláněj,
21 nikdy z nich nespouštěj své oči,
hluboko v srdci si je uchovej.
22 Životem jsou těm, kdo je nacházejí,
celému jejich tělu zdraví dávají:
23 Především dobře chraň své srdce –
právě z něj všechen život vychází.
24 Zbav se vší převrácené řeči,
ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe.
25 Tvé oči ať vždycky hledí přímě,
svým pohledem miř rovnou před sebe.
26 Zvaž, kudy povedou tvé kroky,
všechny tvé cesty pak budou bezpečné.
27 Neuchyluj se vpravo ani vlevo,
své kroky vzdal od všeho zla!
Rty svůdkyně
5 Mé moudrosti dopřej pozornost, synu,
nakloň své ucho k mým úsudkům;
2 tak, abys prozíravost opatroval,
tvé rty aby byly strážci vědění:
3 Rty svůdkyně sice oplývají medem,
její ústa jsou jemná nad olej,
4 pak ale zhořkne jako pelyněk,
jak dvojsečný meč se zabodne.
5 Její nohy míří k hlubinám smrti,
její kroky vedou do pekel.
6 O stezku života se nijak nezajímá,
vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.
7 Proto mne poslyšte, synové moji,
neuhýbejte od mých výroků!
8 Daleko od ní ať vede tvá cesta,
k jejímu vchodu chraň se přiblížit!
9 Svou důstojnost jinak necháš druhým,
svá léta ukrutníku odevzdáš.
10 Z tvého úsilí budou žít jiní,
tvá dřina skončí v domě cizího.
11 Nakonec bolestí řvát budeš,
tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:
12 „Proč jen jsem nenáviděl poučení,
proč domlouváním pohrdlo srdce mé!
13 Proč jsem neposlouchal svoje učitele,
proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!
14 Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě
na očích všem, uprostřed obce své!“
Pij vodu z vlastní studny
15 Pij vodu z vlastní nádrže,
vodu prýštící ze tvé studnice.
16 Mají tvé prameny téci na ulice?
Mají se náměstím řinout řeky tvé?
17 Tobě ať patří, jen tobě jedinému,
nikomu cizímu je neponech.
18 Požehnané ať je tvé zřídlo,
v manželce svého mládí potěšení měj!
19 Ta milostná laň, ta přelíbezná srna!
Jejími ňadry se stále opájej,
v jejím milování se věčně utápěj!
20 Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě,
proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?
21 Hospodin vidí všechny lidské cesty,
každý jejich krok pozorně sleduje.
22 Darebáka lapí jeho nepravosti,
v provazech vlastního hříchu uvázne.
23 Nedal se poučit, a tak zemře,
v množství své bláhovosti ztratí se!
Vyvázni jako pták
6 Synu, pokud za někoho ručíš,
cizímu člověku jsi svou ruku dal,
2 vlastními slovy jsi nyní svázán,
lapen jsi tím, co jsi prohlásil!
3 Nyní se musíš vyprostit, můj synu
– ten někdo tě totiž v hrsti má –
jdi za ním, poniž se a dotírej!
4 Nedopřej svým očím žádný spánek,
tvá víčka ať ani neokusí sen.
5 Unikni mu jako srnec lovci,
vyvázni jako ptáče ze sítě!
Jdi za mravencem
6 Jdi za mravencem, pecivále,
pozoruj ho a zmoudříš hned!
7 Žádného vůdce mravenec nemá,
dozorce ani vládce jemu netřeba;
8 v létě si ale potraviny chystá,
o žních zásoby pilně ukládá.
9 Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat,
kdy už se konečně ze snu probudíš?
10 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a spočineš?
11 Vtom jako tulák bída navštíví tě,
jako loupežník tě nouze přepadne!
Ryzí ohavnost
12 Ničemný člověk, hanebník
jinak než křivě nemluví.
13 Očima pomrkává, mele nohama,
prsty ukazuje sem a tam.
14 Ve falešném srdci zlé věci chystá,
neustále sváry rozsévá.
15 Proto, až neštěstí jej náhle potká,
v mžiku jej rozdrtí, nebude pomoci.
16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí
a sedmou má za ryzí ohavnost:
17 povýšené oči,
prolhaný jazyk,
ruce mordující nevinné,
18 srdce, jež chystá hanebné plány,
nohy pospíchající páchat zlo,
19 křivopřísežníka, který klam šíří,
a rozsévače svárů mezi bratřími.
Přikázání je svíce
20 Opatruj, synu, otcova přikázání,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
21 Navěky připoutej si je k srdci,
okolo hrdla si je přivěšuj.
22 Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí,
kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít,
jakmile procitneš, s tebou promluví.
23 Přikázání je svíce a učení světlo,
poučné domluvy jsou cesta k životu.
24 Před špatnou ženou tě budou chránit,
před lichotným jazykem svůdkyně.
25 Neprahni v srdci po její kráse,
jejími řasami se nenech polapit.
26 Za nevěstku se platí i bochníkem chleba,
cizoložnice však vzácnou duši uloví!
Oheň v klíně
27 Může muž ukrýt oheň v klíně,
aniž by propálil si šat?
28 Může snad chodit po žhavém uhlí,
aniž si spálí chodidla?
29 Stejně tak ten, kdo s ženou bližního spí –
kdo se jí dotkne, trestu neujde!
30 Zloděj nebývá haněn, když krade,
aby nasytil svůj neodbytný hlad.
31 Sedmkrát více vrací, pokud je chycen,
všechno své jmění musí odevzdat.
32 Jenom šílenec ale cizoloží,
kdo činí to, je sebevrah!
33 Bití a ostuda na něj čeká,
pohanu svou už nikdy nesmaže.
34 Žárlivost rozzuří manžela té ženy,
nelítostný bude v den pomsty své;
35 nevezme ohled na žádné odškodnění,
sebevětší úplatek jím nepohne!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.