Beginning
86 Modlitba Davidova.
Slyš mě, Hospodine, a odpověz,
vždyť jsem tak nuzný a ubohý!
2 Naživu mě prosím zachovej,
vždyť jsem ti oddaný!
Svému služebníku spásu dej –
Bože můj, jsi mou nadějí!
3 Smiluj se nade mnou, Hospodine,
vždyť k tobě volám celý den!
4 Svého služebníka naplň radostí,
vždyť k tobě, Pane, svou duši povznáším.
5 Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný,
velice miluješ ty, kdo tě vzývají!
6 Moji modlitbu, Hospodine, slyš,
mých proseb všímej si.
7 Vzývám tě v den svého soužení,
neboť mi odpovíš.
8 Žádný bůh není, Pane, jako ty,
tvým skutkům není podobných!
9 Všechny národy, kterés učinil,
přijdou se tobě poklonit,
tvé jméno, Pane, oslaví!
10 Vždyť ty jsi veliký, činíš zázraky,
jediný Bůh jsi ty!
11 Svou cestu, Hospodine, ukaž mi,
abych se držel tvé věrnosti.
Mé srdce ať se soustředí,
abych tvé jméno ctil!
12 Chválím tě, Pane Bože, celým srdcem svým,
tvé jméno chci slavit navěky!
13 Vždyť ty mě miluješ láskou největší,
zachránil jsi mě z hloubky záhrobí!
14 Nadutci povstali, Bože, proti mně,
tlupa násilníků pase po mém životě –
ti, kdo tě nestavějí před sebe!
15 Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý. [a]
16 Pohlédni na mě, smiluj se prosím,
svého služebníka posilni,
synu své služebnice daruj spasení!
17 Dej mi znamení své dobroty,
aby se moji nepřátelé stydět museli,
až uvidí, že jsi byl mou pomocí
a že ty, Hospodine, jsi mě potěšil!
87 Zpívaný žalm synů Korachových.
Na svatých horách založil Hospodin
2 brány sionské, které miluje
nad všechny Jákobovy příbytky.
3 Jak slavné věci o tobě říkají,
město Boží! séla
4 „Egypt [b] a Babylon budu uvádět
jako ty, kdo mě poznali;
právě tak Filištíny, Týrské i Habešské –
každý z nich se tu narodil!“
5 O Sionu se pak prohlásí:
„Ten i ten se v něm narodil.
Kéž jej posílí sám Nejvyšší!“
6 Hospodin zapíše, až sečte národy:
„I tenhle se tu narodil.“ séla
7 Ať proto zpěváci při tanci zpívají:
„Všechno mé z tebe pramení!“
88 Zpívaný žalm synů Korachových. Pro předního zpěváka, k tanci.
Poučná píseň Hemana Ezrachejského.
2 Hospodine, Bože mé spásy,
ve dne i v noci před tebou běduji.
3 Kéž moje modlitba dospěje k tvé tváři,
nakloň své ucho k mému úpění!
4 Duši mám plnou trápení,
můj život se k hrobu nachýlil.
5 Už patřím k těm, kdo do jámy klesají,
jsem jako bojovník síly zbavený!
6 Zanechali mě mezi mrtvými,
jsem jako mrtvoly v hrobě ležící,
na něž si nevzpomeneš nikdy víc –
od tvojí ruky jsou vzdáleni!
7 Shodils mě do jámy nejhlubší,
do nejtemnější propasti.
8 Dolehlo na mě tvé zuření,
svými vlnami jsi mě porazil! séla
9 Přátele ode mě zahnal jsi,
způsobils, že si mě oškliví.
Nemohu uniknout ze svého sevření,
10 oči mi hasnou trápením!
Volám tě, Hospodine, každý den,
k tobě vztahuji ruce své.
11 Budeš snad konat divy pro mrtvé?
Zvednou se stíny ke tvé oslavě? séla
12 Bude se o tvé lásce mluvit ve hrobě
a o tvé věrnosti v záhubě?
13 Copak se ukáže tvůj zázrak v temnotě
a tvá spravedlnost v zemi bez vzpomínek?
14 Já však, Hospodine, k tobě hlas pozvedám,
naproti jde ti má ranní modlitba.
15 Proč jen mě, Hospodine, odmítáš,
proč skrýváš přede mnou svoji tvář?
16 Ztrápený jsem, umírám od mládí;
snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.
17 Tvůj prudký hněv se přese mě valí,
zdrcen jsem tvými hrůzami!
18 Pořád mě obkličují jako voda,
zaplavují mě ze všech stran.
19 Přátele i známé jsi ode mě zahnal,
mým společníkem je temnota!
89 Poučný žalm Etana Ezrachejského.
I.
2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!
4 Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
5 Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ [c] séla
II.
6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!
10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
12 Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
13 Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá,
pravice tvá se pozvedá.
15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora,
láska a věrnost předchází tvoji tvář!
16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit;
ve světle tvé tváře takoví smějí žít.
17 Ve tvém jménu radují se celé dny,
tvá spravedlnost jim dává vítězství.
18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám,
díky tvé milosti se náš roh pozvedá.
19 Hospodinu patří naše pavéza,
Svatému izraelskému náš král!
III.
20 Ve vidění jsi kdysi promluvil,
tehdy jsi řekl věrným svým:
„Hrdinovi jsem pomoc udělil,
vybraného z lidu jsem vyvýšil.
21 Našel jsem svého služebníka Davida,
svým svatým olejem jsem ho pomazal.
22 Má ruka jej bude podpírat,
má paže mu bude síly dodávat.
23 Nebude jej moci vydírat nepřítel,
nebude přemožen žádným zlosynem.
24 Jeho protivníky před ním rozdrtím,
ty, kdo jej nenávidí, porazím.
25 Má věrnost a láska bude s ním,
jeho roh se v mém jménu vyvýší.
26 Jeho ruku vložím na moře,
na řekách spočine jeho pravice.
27 ‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví –
‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘
28 A tak jej prvorozeným učiním,
nejvyšším bude z králů na zemi.
29 Svou lásku k němu zachovám navěky,
má smlouva s ním se nikdy nezmění.
30 Jeho potomstvo ustavím navždycky,
dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí.
31 Jeho synové když však můj Zákon opustí
a nebudou se řídit mými pravidly,
32 má ustanovení jestliže poruší
a nedodrží mé příkazy –
33 holí potrestám jejich poklesky
a jejich provinění ranami.
34 Svou lásku však od něj neodvrátím,
svou vlastní věrnost nezradím,
35 svou smlouvu nikdy neporuším,
co vyšlo z mých úst, to nezměním!
36 Jednou jsem ve své svatosti přísahal –
copak bych zklamal Davida?
37 Jeho potomstvo navěky potrvá,
jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát,
38 bude jak měsíc upevněn navěky –
ten věrný svědek v oblacích!“ séla
IV.
39 Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil,
na svého pomazaného ses rozzuřil.
40 Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi,
jeho korunu jsi na zem zahodil.
41 Všechny jeho hradby jsi prolomil,
jeho opevnění jsi rozbořil.
42 Všichni kolemjdoucí jej drancují,
svým sousedům je vydán k tupení!
43 Zvedl jsi pravici jeho nepřátel,
rozveselil jsi všechny jeho soupeře.
44 Ostří jeho meče jsi otupil,
nechtěls ho v boji podepřít.
45 Jeho nádheře jsi konec učinil,
jeho trůn jsi k zemi povalil.
46 Dny jeho mládí jsi ukrátil,
zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla
47 Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád?
Musí tvá zuřivost jak oheň plát?
48 Jak krátký je můj život – vzpomeň si!
K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi?
49 Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit?
Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla
50 Kam se tvá první láska, Pane, poděla?
Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal!
51 Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán!
Urážky všech těch národů mi padly do klína!
52 Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali!
Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím!
53 Hospodin ať je požehnán navěky!
Amen! Amen!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.