Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
Opuštěné město
1 Ach, [a] jak zůstalo opuštěno
to město plné lidí!
Jako by bylo ovdovělo
to proslulé mezi národy!
Bývalo kněžnou mezi zeměmi,
a teď je v otroctví.
2 Hořce naříká celou noc,
po tvářích kanou slzy.
Z jejích milenců, kolik jich bylo,
ji žádný nejde utěšit.
Všichni přátelé ji zradili,
obrátili se proti ní!
3 Juda odešel do vyhnanství
ponížen krutou porobou.
Přebývá mezi pohany
a nemá, kde by spočinul.
Všichni, kdo ho pronásledovali,
ho dostihli v jeho sevření.
4 Osiřelé jsou cesty na Sion,
nikdo už nejde na slavnost.
Jeho brány pustě zejí,
jeho kněží sténají,
jeho panny mají smutek –
Sionu je tak hořce!
5 Jeho protivníci triumfují,
nepřátelé mají zdar.
Hospodin totiž Jeruzalém ranil
kvůli mnoha jeho nevěrám.
Do zajetí šly i děti –
nepřítel si je vzal!
6 Dceru sionskou opustila
veškerá nádhera.
Její velmoži jako jeleni
pastvu marně hledají;
zbaveni síly prchají
před svými pronásledovateli.
19 Myslím na svou bídu, na své bloudění,
na ten pelyněk a trpké byliny.
20 Když o tom stále přemýšlím,
má duše klesá níž a níž.
21 Toto však k srdci beru si,
toto je mojí nadějí:
22 Hospodinova láska nepomíjí, [a]
jeho soucit nikdy nekončí.
23 Každé ráno stále nová,
tvá věrnost je tak veliká!
24 Můj úděl je Hospodin, říkám si,
v něj složím svoji naději.
25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají,
ke všem, kteří jej hledají.
26 Dobré je trpělivé čekání
na Hospodinovo spasení.
137 Mezi babylonskými řekami,
tam jsme sedávali a plakali,
když jsme vzpomínali na Sion.
2 V té zemi jsme odložili citery
a zavěsili je na vrby.
3 Naši věznitelé nás tam žádali,
abychom jim prý zpívali;
naši tyrani od nás chtěli veselí:
„Co kdybyste nám zpívali
některou z písní sionských?!“
4 Jak bychom ale byli zpívali
Hospodinovu píseň mezi cizinci?
5 Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe,
pak ať mi uschne pravice!
6 Ať mi i k patru jazyk přiroste,
pokud přestanu myslet na tebe,
pokud mi Jeruzalém nebude nade vše,
nade všechny mé rozkoše!
7 Hospodine, jen se rozpomeň
na Edomce v Jeruzalémě v onen den,
kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte,
zničte to město v základech!“
8 Ó dcero Babylonská,
budeš zničena!
Blaze tomu, kdo ti odplatí
za všechna naše příkoří!
9 Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí
a o skálu je rozrazí!
1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, poslaný zvěstovat život zaslíbený v Kristu Ježíši,
2 milovanému synu Timoteovi:
Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána.
Nestyď se za evangelium
3 Ve dne i v noci děkuji Bohu, jemuž sloužím s čistým svědomím tak jako naši předkové, když na tebe vzpomínám ve svých modlitbách. 4 Nemohu zapomenout na tvé slzy; toužím tě znovu vidět a být naplněn radostí. 5 Vzpomínám na upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lois, tvá matka Euniké a kterou, jak jsem přesvědčen, máš i ty.
6 Proto ti připomínám, abys v sobě rozněcoval ten Boží dar, který jsi přijal skrze vkládání mých rukou. 7 Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy. 8 Proto se nestyď za svědectví našeho Pána ani za mě, jeho vězně, ale v Boží síle se mnou snášej útrapy pro evangelium.
9 Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Ježíši udělil před začátkem věků. 10 Tato milost se nyní projevila v příchodu našeho Spasitele, Krista Ježíše, který zrušil vládu smrti a skrze evangelium zjevil život a nesmrtelnost. 11 Právě to jsem povolán zvěstovat jako kazatel, apoštol a učitel. 12 Proto snáším toto všechno a nestydím se za to, neboť vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.
13 To, co jsi ode mě slyšel, měj za příklad zdravého učení. Zůstávej ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši. 14 Skrze Ducha svatého, jenž v nás přebývá, opatruj ten vzácný poklad, který ti byl svěřen.
5 Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“
6 „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.
7 Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘? 8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘? 9 Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? 10 Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.