Revised Common Lectionary (Complementary)
81 Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.
Žalm Asafův.
2 Zpívejte Bohu, naší síle,
k Bohu Jákobovu radostně volejte!
3 Ať zazní hudba, zvučí tamburína,
líbezná loutna i citera!
4 Zatrubte na roh při novoluní,
při úplňku, v den naší slavnosti!
5 Tak zní ustanovení dané Izraeli,
tak to rozhodl Bůh Jákobův.
6 Na svědectví to uložil Josefovi,
když vystoupil proti Egyptu.
Slyším hlas mně dosud neznámý:
7 „Já jsem tvá záda zbavil břemene
a tvé ruce košů zednických.
8 Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě,
vyslyšel jsem tě z mraků hromových,
vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla
9 Slyš, lide můj, zapřísahám tě,
kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!
10 Nesmíš mít žádného jiného boha,
cizímu bohu se neklaněj. [a]
11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě vyvedl ze země egyptské –
naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!
12 Můj lid mě ale neposlouchal,
Izrael se mi nepoddal.
13 Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti,
aby se řídili tím, co si vymyslí.
14 Kéž by mě můj lid raději poslouchal,
kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!
15 Rychle bych býval jejich soupeře srazil,
na jejich nepřátele bych ruku obrátil.
16 Odpůrci Hospodina by se museli krčit,
jejich osud by se navěky zpečetil.
17 Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic,
medem ze skály bych tě nasytil!“
Jákobovo ženění
29 Jákob tedy směle vykročil na cestu a přišel do země východních národů. 2 Když se rozhlédl, spatřil v poli studnu. Poblíž ležela tři stáda ovcí, neboť ta studna sloužila k napájení stád. V jejím ústí však ležel veliký kámen. 3 Pastýři ten kámen z ústí studny odvalovali, teprve když se tam shromáždila všechna stáda, a tehdy napájeli dobytek. Potom kámen vraceli zpět na jeho místo v ústí studny.
4 Jákob se jich zeptal: „Odkud jste, bratři?“
„Z Cháranu,“ odpověděli.
5 „A znáte Lábana, syna Náchorova?“ zeptal se jich.
„Známe,“ odpověděli.
6 Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“
„Ano,“ odpověděli. „Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi.“
7 Na to jim řekl: „Do večera je ještě daleko; teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást.“
8 „To nejde,“ odpověděli. „Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny.“
9 A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka. 10 Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít. 11 Nato Ráchel políbil a hlasitě se rozplakal. 12 A když jí řekl, že je příbuzný jejího otce, že je Rebečin syn, běžela to povědět svému otci.
13 Jakmile Lában uslyšel zprávu o svém synovci Jákobovi, rozběhl se mu naproti. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. Když pak Jákob Lábanovi vyprávěl o všem, co se stalo, 14 Lában mu řekl: „Opravdu jsi má krev a tělo!“
Když pak u něj Jákob zůstal už celý měsíc,
Svoboda a svatost
10 Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. [a] 2 Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. 3 Všichni jedli tentýž duchovní pokrm [b] 4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj [c] (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus).
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.