Revised Common Lectionary (Complementary)
36 V Joppě pak žila jedna učednice jménem Tabita (což je v překladu Dorkas), [a] která oplývala dobrými skutky a almužnami. 37 V těch dnech však onemocněla a zemřela. Omyli ji a položili do horní místnosti. 38 Lydda je blízko Joppy, a když se učedníci doslechli, že Petr je v Lyddě, poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim bez meškání přišel.
39 Petr vstal a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní místnosti, kde ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které jim Dorkas dělala, dokud byla s nimi. 40 Petr poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k jejímu tělu a řekl: „Tabito, vstaň!“ [b] Otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. 41 On jí podal ruku a pomohl jí vstát. Potom zavolal svaté i vdovy a ukázal jim ji živou.
42 Rozneslo se to po celé Joppě a mnozí uvěřili v Pána. 43 Petr pak v Joppě bydlel delší čas u jistého Šimona koželuha.
23 Žalm Davidův.
Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
2 Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
3 mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.
4 I kdybych měl jít údolím stínu smrti,
ničeho zlého se nebojím,
neboť ty se mnou jsi:
tvůj prut a tvá hůl mě konejší.
5 Před zraky protivníků
stůl mi prostíráš,
hlavu mi olejem potíráš,
můj kalich přetéká.
6 Dobro a láska mě budou provázet
po všechny dny mého života,
zůstávat budu v domě Hospodinově
po dlouhý, věčný čas.
Nesčíslný zástup
9 A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti 10 a hlasitě volali:
„Spasení náleží našemu Bohu,
jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!“
11 Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců i těch čtyř bytostí, padli před trůnem na tváře a klaněli se Bohu 12 se slovy:
„Amen! Chvála a sláva,
moudrost a díkůčinění,
čest a moc i síla našemu Bohu
na věky věků. Amen!“
13 Jeden z těch starců pak promluvil a zeptal se mě: „Kdo jsou ti oblečení do bílých rouch a odkud přišli?“
14 Odpověděl jsem: „Pane můj, ty víš.“
Tehdy mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení. Vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránka. 15 Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho chrámu dnem i nocí. Ten, který sedí na trůnu, bude přebývat mezi nimi. 16 Nebudou už nikdy hladovět ani žíznit, slunce ani horko je nespálí, 17 neboť je bude pást Beránek, který je uprostřed trůnu. Povede je k pramenům živých vod a Bůh jim setře každou slzu z očí.“ [a]
Jsme jedno
22 Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. [a] 23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24 Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
25 „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26 Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27 Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28 Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny [b] a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30 Já a Otec jsme jedno.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.