Revised Common Lectionary (Complementary)
7 Píseň nářků, kterou David zpíval Hospodinu kvůli slovům Kúše z pokolení Benjamín.
2 Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám,
zachraň mě, všech pronásledovatelů zbav!
3 Jinak mě jako lev rozervou na kusy,
rozsápají mě, nebude mi pomoci!
4 Hospodine, Bože můj, jestliže jsem se provinil,
jestli mi na rukách lpí bezpráví,
5 jestli jsem příteli oplatil něčím zlým
(i svého nepřítele jsem však ušetřil!),
6 pak ať mě honí a chytí protivník,
ať pošlape můj život na zemi,
mou čest ať v prachu vyválí! séla
7 Povstaň, Hospodine, v hněvu svém,
postav se zuřivosti mých nepřátel,
probuď se, Bože, nastol pořádek!
8 Shromáždění národů ať tě obklopí,
znovu usedni na trůn nad nimi –
9 Hospodin bude soudit národy!
Obhaj mě, Hospodine, vždyť jsem nevinný,
jsem bez úhony, můj Nejvyšší!
10 Ukonči podlost ničemných,
spravedlivého však posilni,
spravedlivý Bože,
ty zkoumáš srdce i svědomí!
11 Nejvyšší Bůh je můj štít –
on je zachráncem upřímných!
12 Bůh je spravedlivý soudce,
Bůh plane hněvem každý den.
13 Pokud se člověk neobrátí,
meč svůj naostří,
napne svůj luk a zamíří,
14 smrtelné zbraně na něj připraví,
ohnivé šípy zhotoví.
15 Na toho, jenž plodí proradnost,
jenž těhotný trápením zrodí lež!
16 Ten jámu kopal, až ji vyhloubil,
spadl do pasti, kterou nastražil.
17 Jeho proradnost se k němu navrátí,
na hlavu padne mu jeho násilí!
18 Hospodina budu za jeho spravedlnost chválit,
Hospodinovu jménu zahraji – on je Nejvyšší!
7 Synu člověčí, ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. [a] Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování. 8 Když řeknu ničemovi: ‚Ničemo, musíš zemřít,‘ ale ty nepromluvíš, abys toho ničemu varoval před jeho cestou – pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. 9 Pokud jsi však ničemu varoval, ať se odvrátí od své cesty, ale on se od ní neodvrátil – pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.
10 Synu člověčí, řekni domu Izraele – Mluvíte takto: ‚Naše přestupky a hříchy na nás doléhají a skomíráme kvůli nim. Jak bychom mohli žít?‘ 11 Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, nemám zalíbení ve smrti ničemy. Chci raději, aby se ničema od své cesty odvrátil a žil! Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč máte umírat, dome Izraele? [b]
12 Synu člověčí, řekni svým krajanům: Jakmile se spravedlivý vzbouří, jeho spravedlnost ho nezachrání. Jakmile se ničema odvrátí od své ničemnosti, jeho ničemnost ho nezničí. Jakmile spravedlivý začne hřešit, nebude už moci žít ze své spravedlnosti. 13 Řeknu-li spravedlivému: ‚Jistěže budeš žít,‘ a on začne spoléhat na svou spravedlnost a páchat bezpráví, žádné jeho spravedlivé skutky už nebudou vzpomenuty. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. 14 Řeknu-li ničemovi: ‚Musíš zemřít,‘ a on se od svého hříchu odvrátí a začne jednat poctivě a spravedlivě, 15 takže ten ničema vrátí, co vzal do zástavy, nahradí, co uloupil, začne se řídit životodárnými pravidly a přestane páchat bezpráví – takový nezemře, takový jistě bude žít. 16 Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Jednal poctivě a spravedlivě – jistěže bude žít. [c]
17 Tví krajané ale říkají: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ [d] Jsou to však oni, kdo je vrtkavý ve svém jednání! 18 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí kvůli tomu zemřít. 19 Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, smí díky tomu žít. 20 Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Budu vás soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání!“
19 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. 20 Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli. 21 Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. 22 Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu, 23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.
24 Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.
25 Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. 26 Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, 27 a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. 28 Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas 29 a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.
30 Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
31 Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. 32 Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé. 33 Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě. 34 Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu. 35 On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas. 36 Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec. 37 A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář. 38 Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal. 39 Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. 40 Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.