Revised Common Lectionary (Complementary)
144 Žalm Davidův.
Požehnán buď Hospodin, skála má!
On učí mé ruce bojovat,
mé prsty chystá na zápas.
2 On je má láska, můj pevný hrad,
mé útočiště, má záchrana.
On je můj štít, na něj spoléhám,
i národy [a] mi poddává.
3 Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš,
co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš? [b]
4 Člověk je páře podobný,
jeho dny míjejí jako stín.
5 Sestup, Hospodine, své nebe rozetni,
dotkni se hor, ať dýmají!
6 Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl,
vyšli své šípy, abys je rozdrtil!
7 Vztáhni svou ruku z výšiny,
z mohutných vod mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
8 Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!
9 Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám,
na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.
10 Ty umíš vítězství králům darovat,
vyprostíš svého služebníka Davida!
Od krutého meče 11 mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!
12 Naši synové ať jsou ve svém mládí
jak sazenice zdárně rostoucí;
naše dcery ať jsou jako sloupy
stavbu paláce zdobící.
13 Naše spižírny ať plné jsou,
ať oplývají veškerou potravou;
naše ovce ať rodí tisíce mladých,
desítky tisíc na naše pastviny.
14 Náš dobytek ať je obtěžkaný,
ať nejsou vpády ani vyhnanství,
ať není nářek v našich ulicích.
15 Blaze lidu, jenž toto zakouší,
blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!
10 Tvá matka jak réva na tvé vinici [a]
zasazená byla u vody,
plodná a s množstvím ratolestí
dík dostatku vody.
11 Vyrostly na ní silné větve
vhodné pro žezla vladařů,
tyčila se vysoko nad porostem,
nápadná výškou a hustou korunou.
12 Zuřivě však byla vyvrácena,
k zemi sražena!
Východní vítr ji vysušil,
její plody byly servány,
její silné větve uschly
a pohltily je plameny.
13 Teď je přesazena do pouště,
do země suché a vyprahlé.
14 Z jejích větví vyšlehl oheň
a její plody pohltil.
Nezůstala jí žádná silná větev
vhodná pro žezlo vladaře.
Toto je žalozpěv a je určen k truchlení.“
Živé kameny
4 Když přicházíte k němu, k živému kameni zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem, 5 sami se stáváte živými kameny ve stavbě duchovního chrámu a svatým kněžstvem přinášejícím duchovní oběti přijatelné před Bohem díky Ježíši Kristu.
6 V Písmu přece stojí:
„Hle, pokládám na Sionu
úhelný kámen vyvolený a vzácný,
a kdokoli věří v něj,
se jistě nezklame.“ [a]
7 Pro vás věřící je tedy vzácný, ale pro nevěřící je to
„Kámen staviteli zavržený,
jenž se stal kamenem úhelným,“ [b]
8 a také
„Kámen úrazu a skála pohoršení.“ [c]
To platí pro ty, kdo se nad Slovem urážejí a odmítají je, což se stalo jejich údělem.
9 Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, [d] abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 10 Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teď jste lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale teď jste milosrdenství došli. [e]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.