Beginning

O zlých vinařích

12 Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. ^[a] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. ² Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice. ³ Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou. ⁴ Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili. ⁵ A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli.

⁶ Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘ ⁷ Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘ ⁸ Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven.

⁹ Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným. ¹⁰ Nečetli jste snad Písmo?

¹² Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.

Čí je ten obraz?

¹³ Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. ¹⁴ Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne? ¹⁵ Máme platit, nebo ne?“

On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“ ¹⁶ Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“

„Císařův,“ odpověděli.

¹⁷ „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.

Bůh je Bohem živých

¹⁸ Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho: ¹⁹ „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka. ^{[c] 20} Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka. ²¹ Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. ²² Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena. ²³ Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“

²⁴ Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc? ²⁵ Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. ²⁶ A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? ^{[d] 27} On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“

Největší přikázání

²⁸ Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“

²⁹ Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. ³⁰ Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ ^{[e] 31} Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ^[f] Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“

³² Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. ³³ A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“

³⁴ Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.

Syn, nebo Pán?

³⁵ Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: „Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn? ³⁶ Vždyť sám David řekl v Duchu svatém:

³⁷ Sám David ho nazývá Pánem – jak tedy může být Mesiáš jeho syn?“ A veliký zástup ho rád poslouchal.

³⁸ Ve svém vyučování říkal: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na tržištích, ³⁹ sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích ⁴⁰ a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

Dva haléřky

⁴¹ Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. ⁴² Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). ⁴³ Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. ⁴⁴ Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“

Počátky porodních bolestí

13 Cestou z chrámu mu jeden z jeho učedníků řekl: „Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!“

² Ježíš mu řekl: „Vidíš ty veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“

³ Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho v soukromí ptali: ⁴ „Řekni nám, kdy to bude. Jaké bude znamení času, kdy se to všechno naplní?“

⁵ Ježíš jim začal vysvětlovat: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. ⁶ Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. ⁷ Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se to musí dít. Ale to ještě nebude konec. ⁸ Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou zemětřesení a hladomory. To jsou ale jen počátky porodních bolestí.

⁹ Dávejte na sebe pozor. Budou vás vydávat soudům a shromážděním. Budete biti a kvůli mně stanete před vládci a králi, abyste jim vydali svědectví. ¹⁰ Především ale musí být všem národům kázáno evangelium. ¹¹ Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý.

¹² Bratr bratra i otec syna vydá na smrt a děti povstanou proti rodičům a zabijí je. ¹³ Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“

Otřesná ohavnost

¹⁴ „Až uvidíte onu ‚otřesnou ohavnost‘, ^[h] jak stojí, kde by neměla (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. ¹⁵ Kdo bude na střeše, ať neschází do domu, aby si odtud něco vzal. ¹⁶ Kdo bude na poli, ať se nevrací ani pro plášť. ¹⁷ Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. ¹⁸ Modlete se, aby to nebylo v zimě. ¹⁹ Ty dny totiž budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku Božího stvoření a jaké už nikdy nebude. ²⁰ Kdyby Hospodin ty dny nezkrátil, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli svým vyvoleným však ty dny zkrátil.

²¹ Kdyby tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo ‚Pohleďte, tam je!‘ nevěřte. ²² Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat divy a zázraky, aby sváděli (kdyby to bylo možné) dokonce i vyvolené. ²³ Dávejte tedy pozor. Všechno jsem vám řekl předem.“

Příchod Syna člověka

²⁴ „Ve dnech po onom soužení

²⁶ Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. ^{[j] 27} Pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe.

²⁸ Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko. ²⁹ Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích! ³⁰ Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane. ³¹ Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

³² Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. ³³ Dávejte pozor, bděte. ^[k] Nevíte totiž, kdy ten čas přijde. ³⁴ Je to, jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému určil jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl. ³⁵ Proto bděte. Nevíte totiž, kdy přijde pán domu – zda večer, o půlnoci, za kuropění, nebo za svítání. ³⁶ Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící. ³⁷ Co říkám vám, říkám všem: Bděte.“