Beginning
Slepota
9 Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. 2 Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“
3 Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky. 4 Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5 Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“
6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči. 7 Potom mu řekl: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se, a když přišel, viděl.
8 Sousedé a ti, kdo ho dříve vídali žebrat, tedy řekli: „Není to snad ten, který tu sedával a žebral?“ 9 Někteří říkali, že je to on, a jiní, že je mu jen podobný.
On ale říkal: „Jsem to já!“
10 „Jak se ti otevřely oči?“ ptali se ho.
11 Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl mi: ‚Jdi se umýt k rybníku Siloe.‘ A když jsem odešel a umyl se, prohlédl jsem.“
12 „Kde ten člověk je?“ ptali se.
„Nevím,“ odpověděl.
13 A tak toho bývalého slepce přivedli k farizeům. 14 Toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, totiž byla sobota. 15 Farizeové ho znovu zpovídali, jak prohlédl. „Položil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím,“ odpověděl jim.
16 „Ten člověk není od Boha, vždyť nedodržuje sobotu!“ říkali někteří z farizeů. Jiní zas říkali: „Jak by takové zázraky mohl dělat hříšník?“ A tak se rozdělili na dva tábory.
17 Pak se toho slepce znovu zeptali: „Kdo to podle tebe je, že ti otevřel oči?“
„Je to prorok,“ odpověděl.
18 Židovští představení mu ale nechtěli věřit, že býval slepý a prohlédl. Proto si zavolali jeho rodiče. 19 „Je tohle váš syn? Tvrdíte, že se narodil slepý?“ ptali se jich. „A jak to, že teď vidí?“
20 „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý,“ odpověděli jeho rodiče. 21 „Jak to, že teď vidí, ale nevíme. Nevíme, kdo mu otevřel oči. Ptejte se jeho, je přece dospělý, může mluvit sám za sebe.“ 22 (Jeho rodiče to řekli, protože se báli židovských představených. Ti se už totiž dohodli, že kdokoli ho vyzná jako Mesiáše, bude vyobcován ze synagogy. 23 Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, ptejte se jeho.“)
24 A tak toho bývalého slepce zavolali podruhé a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! Jsme si jistí, že je to hříšník.“
25 „Jestli je to hříšník, nevím,“ odpověděl jim. „Vím jen, že jsem byl slepý a teď vidím.“
26 A tak ho vyslýchali dál: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“
27 „Už jsem vám to řekl,“ odpověděl jim. „Copak jste to neslyšeli? Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se také stát jeho učedníky?“
28 Tehdy mu začali spílat: „Sám jsi jeho učedník! My jsme Mojžíšovi učedníci! 29 Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle nevíme, co je zač.“
30 „To je právě divné,“ odpověděl jim ten člověk. „Vy nevíte, co je zač, a přitom mi otevřel oči. 31 Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; slyší jen toho, kdo Boha ctí a koná jeho vůli. 32 Jaktěživ nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči slepě narozeného. 33 Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nic takového by nedokázal.“
34 Odpověděli mu: „Narodil ses plný hříchu, a chceš nás poučovat?“ A s tím ho vyhnali.
35 Když se Ježíš doslechl, že ho vyhnali, našel ho a zeptal se: „Věříš v Syna člověka?“
36 „Pane,“ odpověděl, „kdo to je, abych v něj mohl věřit?“
37 „Už jsi ho viděl,“ řekl mu Ježíš. „Je to ten, který s tebou mluví.“
38 „Věřím, Pane!“ zvolal a padl před ním na kolena.
39 Tehdy Ježíš řekl: [a] „Přišel jsem na tento svět kvůli soudu: aby slepí viděli a vidoucí oslepli.“
40 Když to uslyšeli někteří z farizeů stojících poblíž, řekli mu: „Cože? Jsme snad i my slepí?“
41 „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy ale říkáte: ‚Vidíme,‘ a tak váš hřích trvá.“
Dobrý pastýř
10 „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, 2 kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí 3 a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je. 4 Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. 5 Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“ 6 Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
7 Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí. 8 Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, [b] jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9 Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.
11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. 12 Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je, 13 nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, 15 jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce. 16 Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.
17 Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka. 20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“ 21 Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“
Jsme jedno
22 Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. [c] 23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24 Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
25 „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26 Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27 Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28 Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny [d] a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30 Já a Otec jsme jedno.“
31 Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. 32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“
33 „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“
34 Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘? [e] 35 Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno – 36 proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? 37 Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. 38 Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“
39 Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou. 40 Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. 41 Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“ 42 A mnozí tam v něho uvěřili.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.