⁴ Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.

⁵ Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. ⁶ Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. ⁷ (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.)

¹⁷ Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!

²⁴ a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.

²⁵ Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“ ^[a] – jsme přece údy téhož těla! ²⁶ „Hněváte-li se, nehřešte;“ ^[b] zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. ²⁷ Nedávejte místo ďáblu. ²⁸ Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi. ²⁹ Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. ³⁰ Nezarmucujte svatého Božího Ducha, ^[c] jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. ³¹ Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští.

³² Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.