Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
137 Mezi babylonskými řekami,
tam jsme sedávali a plakali,
když jsme vzpomínali na Sion.
2 V té zemi jsme odložili citery
a zavěsili je na vrby.
3 Naši věznitelé nás tam žádali,
abychom jim prý zpívali;
naši tyrani od nás chtěli veselí:
„Co kdybyste nám zpívali
některou z písní sionských?!“
4 Jak bychom ale byli zpívali
Hospodinovu píseň mezi cizinci?
5 Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe,
pak ať mi uschne pravice!
6 Ať mi i k patru jazyk přiroste,
pokud přestanu myslet na tebe,
pokud mi Jeruzalém nebude nade vše,
nade všechny mé rozkoše!
7 Hospodine, jen se rozpomeň
na Edomce v Jeruzalémě v onen den,
kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte,
zničte to město v základech!“
8 Ó dcero Babylonská,
budeš zničena!
Blaze tomu, kdo ti odplatí
za všechna naše příkoří!
9 Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí
a o skálu je rozrazí!
Navrať nás k sobě!
5 Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli,
dobře se podívej na naši hanbu:
2 Naše dědictví připadlo cizím,
naše domy patří cizákům!
3 Jsme sirotci, přišli jsme o otce,
z našich matek jsou teď vdovy.
4 Vlastní vodu pijeme za peníze,
za své dříví musíme platit.
5 S pronásledovateli v zádech
dřeme, zbaveni odpočinku.
6 Třeseme si rukou s Egyptem
i s Asýrií – kvůli chlebu.
7 Naši otcové hřešili; jsou pryč
a my neseme jejich trest.
8 Panují nad námi otroci
a nikdo neuvolní jejich pěst.
9 Jde nám o život, když přinášíme chléb
ohroženi mečem v pustém kraji.
10 Kůže nám hoří jako pec
horečkou z hladovění.
11 Sionské ženy byly znásilněny
tak jako panny ve městech Judových.
12 Naše velmože nám pověsili,
ke starcům úctu neměli!
13 Mládenci roztáčejí mlýn,
chlapci klopýtají pod dřívím.
14 Starci už v branách nesedí,
mládenci dozpívali.
15 Utichlo naše bujaré veselí,
tanec se změnil v truchlení.
16 Koruna spadla z naší hlavy;
běda nám, že jsme hřešili!
17 Srdce nám nad tím usedá,
potemněly nám nad tím oči –
18 že z hory Sion zbyla pustina,
že se tam honí lišky!
19 Ty, Hospodine, však vládneš navěky,
tvůj trůn trvá po všechny časy.
20 Proč na nás nikdy nepomyslíš?
To nás opustíš navždy?
21 Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme! [a]
Obnov naše dny, ať jsou jako dřív!
22 Anebo jsi nás už zavrhl úplně?
Rozhněval ses na nás přespříliš?
Doupě lupičů
12 Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. 13 Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 14 Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli.
Boží víra
20 Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. 21 Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“
22 Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. 23 Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. 24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.