Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
137 Mezi babylonskými řekami,
tam jsme sedávali a plakali,
když jsme vzpomínali na Sion.
2 V té zemi jsme odložili citery
a zavěsili je na vrby.
3 Naši věznitelé nás tam žádali,
abychom jim prý zpívali;
naši tyrani od nás chtěli veselí:
„Co kdybyste nám zpívali
některou z písní sionských?!“
4 Jak bychom ale byli zpívali
Hospodinovu píseň mezi cizinci?
5 Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe,
pak ať mi uschne pravice!
6 Ať mi i k patru jazyk přiroste,
pokud přestanu myslet na tebe,
pokud mi Jeruzalém nebude nade vše,
nade všechny mé rozkoše!
7 Hospodine, jen se rozpomeň
na Edomce v Jeruzalémě v onen den,
kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte,
zničte to město v základech!“
8 Ó dcero Babylonská,
budeš zničena!
Blaze tomu, kdo ti odplatí
za všechna naše příkoří!
9 Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí
a o skálu je rozrazí!
16 To proto nyní pláči,
z očí mi tečou slzy.
Není nablízku, kdo by mě potěšil,
kdo by mi život navrátil.
Mé děti zůstaly opuštěny –
nepřítel zvítězil.
17 Sion své ruce vztahuje,
chybí mu těšitel.
Hospodin vzbudil proti Jákobovi
všechny nepřátele z okolí;
Jeruzalém je mezi nimi
jako nečistý.
18 Hospodin je ale v právu,
vždyť jsem se vzepřela jeho příkazům.
Poslyšte, všechny národy,
pohleďte na mé trápení:
Mé panny i mí mládenci
museli jít do zajetí.
19 Volala jsem své milence,
ti mě však zradili.
Moji kněží i mí stařešinové
ve městě pomřeli,
když žebrali o něco k jídlu,
aby se udrželi naživu.
20 Pohleď, Hospodine, na mé úzkosti,
jak se mi chvějí útroby!
Srdce mi buší v prsou
nad mojí hroznou vzpourou.
Venku meč vraždí děti,
doma umírají hlady!
21 Každý slyší mé sténání,
nikdo mě ale netěší.
Všichni mí nepřátelé slyší o mém neštěstí
a jásají nad tím, co jsi dopustil.
Kéž už přivedeš ten vyhlášený den,
kdy je postihne to, co mě!
22 Kéž už všechna jejich zloba
vystoupí před tvou tvář.
Proveď jim, co jsi mi učinil
za všechny mé nevěry.
Je příliš mého sténání,
srdce mi puká bolestí!
Zkoušky a pokušení
2 Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. 3 Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. 4 Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.
5 Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! 6 Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. 7 Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – 8 člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.
9 Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení 10 a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. 11 Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.