Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
19 Myslím na svou bídu, na své bloudění,
na ten pelyněk a trpké byliny.
20 Když o tom stále přemýšlím,
má duše klesá níž a níž.
21 Toto však k srdci beru si,
toto je mojí nadějí:
22 Hospodinova láska nepomíjí, [a]
jeho soucit nikdy nekončí.
23 Každé ráno stále nová,
tvá věrnost je tak veliká!
24 Můj úděl je Hospodin, říkám si,
v něj složím svoji naději.
25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají,
ke všem, kteří jej hledají.
26 Dobré je trpělivé čekání
na Hospodinovo spasení.
7 Ve dnech trápení a bloudění
Dcera jeruzalémská vzpomíná
na všechny poklady,
jež kdysi mívala.
Když její lid padal rukou soka
a nikdo nešel na pomoc,
nepřítel se tenkrát díval
a smál se nad tou záhubou.
8 Dcera jeruzalémská hrozně hřešila,
stala se nečistou.
Každý ctitel jí teď pohrdá,
když vidí její nahotu,
a ona zatím sténá,
hanbou zakrývá si tvář.
9 Na jejích sukních špína ulpěla,
nestarala se, co bude pak.
Neuvěřitelný byl její pád
a nikde žádná útěcha.
Pohleď, Hospodine, na mé trápení –
nepřítel zvítězil!
10 Na vše, co jí bylo drahé,
vztáhl svou ruku nepřítel.
Viděla, jak do její svatyně
vtrhli pohané –
ti, o kterých jsi nařídil:
„Do tvého shromáždění nesmějí!“ [a]
11 Všechen její lid sténá
a žebrá o chleba.
Své drahé dali za něco k jídlu,
aby se udrželi naživu.
Pohleď, Hospodine, jen se podívej,
v jaké jsem hrozné potupě!
12 Není to pro vás vůbec nic,
všichni, kdo procházíte kolem?
Jen se podívejte, pohleďte,
zda je bolest podobná té, kterou trpím,
kterou mě ranil Hospodin
v den, kdy se rozlítil.
13 On seslal oheň z výšiny
do mých kostí, které zachvátil.
On nastražil mým nohám síť,
obrátil mě zpátky.
On způsobil mé zničení,
celé dny ležím v bezmoci!
14 Z mých hříchů se stalo jho,
jež bylo jeho rukou svázáno.
Zavěsily se mi na hrdlo,
to jho mě síly zbavilo!
Hospodin mě vydal do rukou,
před nimiž obstát nemohu.
15 Hospodin pohrdl všemi hrdiny,
kteří jsou v mých zdech.
Vojsko proti mně shromáždil,
aby rozdrtil mé mládence.
Hospodin šlapal v lisu
panenskou dceru Judu!
Dva slepci
29 Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. 30 U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ 31 Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“
32 Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“
33 „Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“ 34 Naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.