Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
79 Žalm Asafův.
Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví,
poskvrnili chrám tvé svatosti,
Jeruzalém obrátili v sutiny!
2 Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům,
těla tvých věrných dali šelmám žrát.
3 Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu,
nebylo nikoho, kdo by je pochoval.
4 Potupě vydáni jsme u svých sousedů,
pro smích a zábavu jsme všem dokola!
5 Jak dlouho ještě, Hospodine?
Budeš navěky rozzloben?
Bude tvé horlení hořet plamenem?
6 Vylij svůj hněv raději na pohany,
kteří tě uznat nechtějí,
vylij ho na ta království,
jež jméno tvé nevzývají –
7 za to, že Jákoba zhltali,
že zpustošili jeho obydlí!
8 Nevzpomínej na naše staré viny,
pospěš k nám se svým soucitem –
ach, jak hluboko klesli jsme!
9 Pomoz nám, Bože naší spásy
pro slavné jméno své,
vysvoboď nás a odpusť naše hříchy
pro jméno své!
14 Na co tu ještě sedíme?
Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst,
ať tam zemřeme!
Ano, Hospodin, náš Bůh, nás odsoudil k smrti,
jedovatou vodu nám dal pít,
neboť jsme proti němu zhřešili.
15 Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!
16 Od Danu už je slyšet frkot koní,
ržáním hřebců se chvěje celá zem.
Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní,
města i s obyvateli!
17 „Hle, posílám na vás jedovaté hady,
zmije, na které zaříkání neplatí,
a uštknou vás, praví Hospodin.“
Neznají mě
2 „Ohýbají své jazyky jako luky,
nevládnou v zemi pravdou, ale lží,
ode zla ke zlu stále postupují,
mě ale neznají, praví Hospodin.
3 Před bližním se měj na pozoru,
vlastnímu bratru se nesvěřuj;
všichni ti bratři jsou totiž podrazáci, [a]
všichni ti bližní roznášejí pomluvy.
4 Jeden druhého podvádějí,
pravdu už vůbec nemluví;
svůj jazyk naučili mluvit lži,
pro zvrácenost by se ztrhali.
5 Žiješ uprostřed lsti
a kvůli lsti mě znát odmítli,
praví Hospodin.“
6 Nuže, tak praví Hospodin zástupů:
„Hle, budu je přetavovat a tříbit.
Co si mám počít, když je můj lid takový?
7 Jejich jazyky jsou smrtící šípy,
svými ústy vykládají lsti;
s bližními mluví o pokoji,
v srdci však léčky osnují.
8 Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?“ [b]
9 Pláču a běduji nad horami,
nad stepními pastvinami zpívám žalozpěv,
že jsou vypáleny a nikdo tudy nechodí,
bučení dobytka se tu neozve;
všichni ptáci odsud uletěli,
utekla všechna zvěř.
10 „Obrátím Jeruzalém v hromady sutin,
kde žijí jen šakali,
obrátím judská města v trosky,
kde nikdo nebydlí.“
11 Kdo je tak moudrý, aby to pochopil? Ke komu promluvila ústa Hospodinova, aby to vysvětlil? Proč je ta země zničená? Proč je spálená jako poušť, přes kterou se nedá cestovat?
Dva haléřky
41 Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. 42 Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). 43 Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. 44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.