Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
94 Bože pomsty, Hospodine,
Bože pomsty, zaskvěj se.
2 Soudce vší země, povstaň již,
dej pyšným, co si zaslouží!
3 Jak dlouho, Hospodine, ničemní,
jak dlouho ničemní budou vítězit?
4 Chrlí jen pýchu, kdykoli promluví,
všichni ti zločinci se honosí.
5 Tvůj lid, Hospodine, deptají,
utlačují tvé dědictví.
6 Mordují vdovy a příchozí,
vraždí sirotky!
7 Říkají: „Hospodin to přece nevidí,
Bůh Jákobův se to nedozví!“
8 Pochopte to, vy tupci největší,
kdy rozum dostanete, hlupáci?
9 Ten, který stvořil ucho – copak neslyší?
Ten, kdo zformoval oko – copak nevidí?
10 Ten, který trestá národy – copak nesoudí?
Učiteli lidstva snad chybí vědění?
11 Hospodin zná lidské úmysly –
neznamenají vůbec nic!
12 Blaze člověku, jehož, Hospodine, káráš,
člověku, jehož učíš ze svého Zákona.
13 Dáváš mu odpočinout od zlých dnů,
než bude vykopána jáma ničemům.
14 Hospodin přece nenechá svůj lid,
nikdy neopustí své dědictví!
15 Ke spravedlivým se právo navrátí,
všichni poctiví dojdou odplaty.
16 Kdo se mě zastane proti bídákům?
Kdo se mnou postaví se proti zlosynům?
17 Kdyby mi býval nepomohl Hospodin,
zakrátko bydlel bych v říši mlčení!
18 Už jsem si řekl: „Má noha poklesá,“
tvá láska, Hospodine, mě ale držela!
19 Když nitro měl jsem plné úzkostí,
tvé utěšení mi bylo rozkoší!
20 Spojí se s tebou vládci zločinní?
Ti, kteří proti právu plodí trápení?
21 Takoví spravedlivého berou útokem,
na smrt odsuzují nevinné!
22 Hospodin je však mou pevností,
můj Bůh je skalou, v níž se ukryji.
23 On jejich zvrácenost na ně obrátí,
jejich vlastní špatností je vyhladí,
Hospodin, náš Bůh, je vyhladí!
Sucho v zemi
14 Slovo Hospodinovo, které Jeremiáš dostal ohledně sucha:
2 „Juda truchlí,
jeho města chátrají.
Oplakávají zemi,
z Jeruzaléma stoupá křik.
3 Velmoži své sluhy pro vodu posílají;
chodí k nádržím,
ale ty jsou bez vody.
Vracejí se s prázdnými vědry;
zklamáni a zahanbeni
skrývají hlavu v dlaních.
4 Půda je rozpukaná,
protože v zemi neprší;
rolníci proto samým zklamáním
skrývají hlavu v dlaních.
5 I ta laň opouští v kraji mláďata,
protože zeleň zmizela.
6 Divocí osli stojí na holých návrších
a větří jako šakali;
napínají zrak, až jim selhává,
protože tráva zmizela.“
7 Naše viny nás, Hospodine, usvědčují,
kvůli svému jménu ale zasáhni!
Mnohokrát jsme se odvrátili,
proti tobě jsme hřešili.
8 Ach, naděje Izraele,
náš Spasiteli v čase soužení!
Proč se k této zemi chováš jako cizinec,
jako poutník, co se jen na noc zastaví?
9 Proč se chováš jako zaskočený člověk,
jako bojovník, co nedovede zachránit?
Jsi přece, Hospodine, vprostřed nás!
Tobě patříme!
Neopouštěj nás!
10 Toto praví Hospodin o tomto lidu:
„Tak rádi se toulají,
nohy si vůbec nešetří!
Proto v nich Hospodin nemá zalíbení;
nyní si připomene jejich viny
a ztrestá jejich hřích.“
Nezavrhuj nás!
17 „Vyřiď jim tato slova:
Dnem i nocí mi z očí kanou slzy,
nejdou zastavit.
Má panenská dcera je těžce zraněná,
bolestná rána můj lid postihla.
18 Jdu-li do kraje, hle – mečem pobití,
vejdu-li do města, hle – vyčerpaní hlady!
Proroci i kněží v celé zemi
vedou své řemeslo a nic netuší.“
19 To jsi opravdu Judu zavrhl?
Cítíš takový odpor k Sionu?
Proč jsi nás tolik bil,
že se nemůžeme uzdravit?
Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení! [a]
20 Uznáváme, Hospodine, jak jsme zlí;
naši otcové se provinili
a i my jsme proti tobě hřešili.
21 Kvůli svému jménu nás nezavrhuj,
nepotupuj svůj slavný trůn!
Pamatuj na svou smlouvu s námi,
neruš ji!
22 Umí snad modly národů dávat déšť?
Prší snad z nebe samo od sebe?
Ne, Hospodine, Bože náš, to ty!
V tebe skládáme naději,
jsi to ty, kdo vše působí!
31 Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“
33 „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“
Neznám ho!
54 Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. 55 Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. 56 Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
57 On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
58 Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“
„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
59 Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“
60 Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“
A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ 62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.