Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
Hrnčíř a hlína
18 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: 2 „Vstaň a jdi do hrnčířova domu. Tam ti oznámím svá slova.“ 3 Odešel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu. 4 Nádoba, kterou z hlíny tvaroval, se mu ale pod rukama zkazila, a tak začal znovu a dělal z ní jinou nádobu, která by se mu líbila.
5 Tehdy dostal jsem slovo Hospodinovo: 6 „Nemohu snad s vámi naložit jako tento hrnčíř, dome Izraele? praví Hospodin. Hle, jste v mé ruce, jako je hlína v ruce hrnčíře, dome Izraele. 7 Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím; [a] 8 pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim. 9 Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím; 10 pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat.
11 Teď tedy řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak praví Hospodin: Hle, chystám proti vám něco zlého, vymýšlím na vás plán! Odvraťte se proto každý od své zlé cesty; napravte své cesty a své jednání.‘
139 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Ty mě, Hospodine, zkoumáš,
ty mě znáš.
2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,
všemi mými cestami se zabýváš.
4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk,
ty už to, Hospodine, všechno víš!
5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,
svou dlaň jsi na mě položil.
6 Takové poznání je nad mé chápání –
je příliš hluboké, na to nestačím!
13 Mé nitro zformovals ty sám,
v lůně mé matky jsi mě tkal.
14 Chválím tě za tvá díla ohromná,
za to, jak podivuhodně jsem udělán
a že mou duši tak dobře znáš!
15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta,
když jsem byl vskrytu formován,
když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16 Můj zárodek tvé oči viděly,
všechno jsi zapsal do knihy –
dny, jež mi byly určeny,
než začal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky,
je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc;
budu zas s tebou, až se probudím!
1 Pavel, vězeň Ježíše Krista, a bratr Timoteus
Filemonovi, našemu milému příteli a spolupracovníku, 2 sestře Apfii, našemu spolubojovníku Archipovi i církvi ve tvém domě:
3 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Štědrost víry
4 Kdykoli tě zmiňuji ve svých modlitbách, děkuji svému Bohu, 5 neboť se doslýchám o tvé víře v Pána Ježíše a lásce ke všem svatým. 6 Modlím se, aby se sdílení tvé víry naplno projevilo díky poznání všeho dobrého, co máme v Kristu. 7 Tvá láska nám přináší velikou radost a povzbuzení, bratře, neboť jsi potěšil srdce svatých.
Prosba za Onezima
8 Proto ačkoli bych ti mohl v Kristu směle přikázat, co se patří, 9 pro lásku raději prosím – já Pavel, už stařec a teď také vězeň Krista Ježíše. 10 Prosím tě ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve vězení, Onezima, [a] 11 který ti kdysi nebyl prospěšný, ale nyní je velmi prospěšný tobě i mně.
12 Posílám ti ho zpět jako své vlastní srdce. 13 Chtěl jsem si ho nechat u sebe, aby mi v mém vězení pro evangelium sloužil místo tebe, 14 ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl vynucený, ale dobrovolný. 15 Snad proto ti byl načas vzdálen, abys ho přijal navždy – 16 ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu.
17 Máš-li mě za společníka, přijmi ho jako mne. 18 Pokud ti způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně. 19 TOTO PÍŠU JÁ PAVEL SVOU VLASTNÍ RUKOU: JÁ TO ZAPLATÍM! Snad ti nemusím připomínat, že mi dlužíš i sám sebe.
20 Nuže, bratře, ať z tebe mám v Pánu užitek i já; potěš mé srdce v Pánu. 21 Píšu ti v jistotě o tvé poslušnosti a vím, že uděláš více, než žádám.
Spočítej náklad
25 Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: 26 „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. 27 Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28 Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? 29 Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: 30 ‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘
31 Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? 32 Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. 33 Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.