Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
10 Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? [a]
Proč se ukrýváš v dobách soužení?
2 Ničemové ve své pýše honí chudáky,
vymýšlejí úklady, aby je lapili!
3 Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí,
chamtivce chválí, Hospodina snižují,
4 ve svojí pýše ho vůbec nehledají,
Bůh nemá místo v jejich myšlení.
5 Na svých cestách mají stále jen úspěch,
tvé zákony jsou jim vzdáleny,
ze všech protivníků mají jen posměch,
6 v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí,
nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“
7 Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky,
na jazyku mají zlo a trápení,
8 za humny číhají ve skrýších,
aby nevinné zákeřně vraždili.
Bezbranné lidi očima sledují,
9 jako lvi v houští v záloze číhají,
číhají na chudáky, aby je lapili,
už mají chudáka, chytli ho do pasti!
10 K zemi se hroutí chudák zdrcený,
pod jejich mocí klesá bezbranný,
11 v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul,
skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“
12 Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku!
Na utlačené se, Bože, rozpomeň!
13 Proč se má ničema rouhat Bohu,
v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?
14 Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal,
svou vlastní rukou abys potrestal!
Na tebe samého bezbranný spoléhá,
ty jsi pomocníkem sirotka!
15 Zpřerážej paže zlého darebáka,
jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
16 Hospodin kraluje na věčné časy,
pohané z jeho země vymizí!
17 Hospodin vyslyší tužby ponížených –
povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,
18 zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným,
pozemský člověk aby je neděsil!
27 I když jim řekneš všechna tato slova, nebudou tě poslouchat. I když na ně budeš volat, neodpovědí ti. 28 Proto jim řekni: ‚Toto je národ, který neposlouchá Hospodina, svého Boha, a nenechá se poučit. Pravda se ztratila, v ústech ji nemají.‘
29 Ostříhej se a zahoď vlasy,
na holých návrších zpívej žalozpěv.
Hospodin zavrhl a opustil pokolení,
které vzbudilo jeho hněv.“
Údolí vraždění
30 „Lid Judy před mýma očima páchal zlo, praví Hospodin. V domě, který se nazývá mým jménem, nastavěli své ohavné modly, a tak ho poskvrnili. 31 Vystavěli také obětiště Tofet v údolí Ben-hinom, aby tam pálili své vlastní syny a dcery v ohni [a] – to jsem jim přece nepřikázal, to mi nepřišlo ani na mysl!
32 A proto hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy se mu už nebude říkat Tofet ani údolí Ben-hinom, ale Údolí vraždění a v Tofetu se bude pohřbívat, až už nebude ani kam. 33 Na mrtvolách tohoto lidu se budou pást ptáci i divá zvěř a nebude, kdo by je odháněl. 34 V judských městech a na jeruzalémských ulicích tehdy nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty, neboť z této země zbudou sutiny.“
6 V jinou sobotu pak vešel do synagogy a učil. Byl tu jeden člověk s ochrnutou pravou rukou. 7 Znalci Písma a farizeové dávali pozor, zda Ježíš bude v sobotu uzdravovat, aby ho měli za co obžalovat. 8 On ale znal jejich myšlenky, a tak tomu muži s uschlou rukou řekl: „Vstaň a postav se doprostřed.“ Vstal tedy a postavil se tam.
9 „Na něco se vás zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“
10 Potom se po nich všech rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A když to udělal, jeho ruka byla uzdravená. 11 Vzteky bez sebe se tedy začali domlouvat, co s Ježíšem provést.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.