Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
71 Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben!
2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,
nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,
kam přijít bych mohl kdykoli.
Rozhodls přece, že budu v bezpečí –
ty sám jsi mou skálou a pevností!
4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,
ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,
na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6 Od svého narození se o tebe opírám,
ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –
navždycky patří ti chvála má!
Soud nad Jeruzalémem
1 Slova Jeremiáše, syna Chilkiášova, jednoho z kněží v Anatotu v kraji Benjamín. 2 Ve třináctém roce vlády judského krále Jošiáše, syna Amonova, dostal slovo Hospodinovo 3 a to pokračovalo během vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, a až do konce jedenáctého roku judského krále Cidkiáše, syna Jošiášova, totiž do vystěhování Jeruzaléma v pátém měsíci. [a]
11 Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremiáši?“
„Vidím prut mandloně,“ odpověděl jsem.
12 „Vidíš dobře,“ řekl mi Hospodin, „neboť já bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“ [a]
13 Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: „Co vidíš?“
„Vidím vroucí kotel,“ odpověděl jsem, „jak se naklání od severu.“
14 „Od severu se valí neštěstí na všechny obyvatele země,“ řekl mi Hospodin. 15 „Hle, svolávám všechny kmeny severních království, praví Hospodin.
Přijdou a postaví své trůny
proti branám Jeruzaléma;
obklíčí dokola jeho hradby
i všechna judská města.
16 Odsoudím je za všechno jejich zlo,
za to, že mě opustili,
za to, že cizím bohům pálili kadidlo
a dílu svých rukou se klaněli.
17 Ty si však vyhrň rukávy! Vstaň a řekni jim, cokoli ti přikážu. Neděs se jich, nebo tě před nimi zděsím. 18 Hle, dnes jsem tě učinil opevněným městem, železným sloupem a bronzovou hradbou proti celé judské zemi – proti jejím králům, jejím velmožům, jejím kněžím i jejímu lidu. 19 Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“
Pán soboty
6 V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli. 2 Někteří z farizeů jim ale řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?“
3 Ježíš jim odpověděl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži hlad? 4 Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým mužům?“ 5 Potom dodal: „Syn člověka je pánem i nad sobotou.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.