Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
71 Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben!
2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,
nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,
kam přijít bych mohl kdykoli.
Rozhodls přece, že budu v bezpečí –
ty sám jsi mou skálou a pevností!
4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,
ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,
na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6 Od svého narození se o tebe opírám,
ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –
navždycky patří ti chvála má!
Varování Jeruzalému
6 „Synové Benjamínovi, prchněte,
z Jeruzaléma utečte!
V Tekoji na roh zatrubte,
dejte znamení nad Bet-keremem:
Od severu se blíží neštěstí,
strašné ničení!
2 Ta přelíbezná pastvina,
Dcera sionská, bude zničena.
3 Přitáhnou k ní pastýři se svými stády,
postaví své stany kolem ní
a každý spase, na co natrefí.
4 ‚Připravte se k boji proti ní!
Zaútočíme o poledni!‘
‚Běda, den už se nachýlil,
večer už vrhá dlouhý stín.‘
5 ‚Zaútočíme tedy v noci!
Zboříme jejich pevnosti!‘“
6 Tak praví Hospodin zástupů:
„Kácejte les,
proti Jeruzalému násep navršte!
To je to město, které čeká trest –
je naplněné útlakem!
7 Jako ze studny tryská voda,
tak z toho města tryská zloba.
Útlak a zhouba se v něm rozléhá,
jeho bolesti a rány mám stále před očima.
8 Jeruzaléme, nech se napravit,
jinak se od tebe odvrátím;
jinak tě obrátím v sutiny,
v zemi, jež není k bydlení.“
9 Tak praví Hospodin zástupů:
„Proberte pozůstatek Izraele,
jako když se paběrkuje vinice.
Znovu prohrábni její ratolesti,
jako když vinař sbírá hrozny.“
10 S kým ale mohu mluvit,
koho varovat, aby slyšeli?
Hle, mají neobřezané uši,
vůbec neposlouchají!
Hle, Hospodinovo slovo je uráží,
nelíbí se jim!
11 Jsem plný Hospodinova hněvu,
zadržovat už ho nemohu.
„Vylij ho tedy na děti v ulicích
i tam, kde se baví mládenci.
Vždyť budou zachváceni muži i s ženami,
ba i starci, kteří dožili své dny.
12 Jejich domy pak připadnou jiným
spolu s poli a ženami,
až vztáhnu ruku na všechny,
kdo žijí v této zemi, praví Hospodin.
13 Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk;
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.
14 Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není! [a]
15 Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se v čas zúčtování,
praví Hospodin.“
16 Tak praví Hospodin:
„Zastavte se na cestách, rozhlédněte se,
ptejte se po stezkách pradávných:
Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte
a vaše duše najdou odpočinutí.
Vy jste však řekli: ‚Nepůjdem!‘
17 Ustanovil jsem nad vámi strážné:
Dávejte pozor na zvuk polnice.
Vy jste však řekli: ‚Nechceme!‘
18 Proto, národy, slyšte
a buďte svědkové
toho, co se jim stane.
19 Slyš, země:
Hle, přivádím na tento lid neštěstí,
ovoce toho, jak smýšleli,
neboť má slova neposlouchali
a můj Zákon zavrhli.
3 Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.
4 Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve. 5 Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny?
„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej.
6 Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává
a trestá každého, koho přijímá za syna.“ [a]
7 Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? 8 Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. 9 Když jsme si vážili svých tělesných otců, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? 10 Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. 11 Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.
12 Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“ 13 a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ [b] aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.
Neotřesitelné království
14 Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. 15 Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé. 16 Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. 17 Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.