Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
74 Poučný žalm Asafův.
Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel?
Budeš se na své ovce hněvat bez konce?
2 Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi,
na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví,
na horu Sion, kde bydlel jsi!
3 Zaveď své kroky k troskám bez konce –
všechno ve svatyni zničil nepřítel!
4 Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev,
na znamení tam nechali své korouhve.
5 Jako dřevorubci se chovali,
sekerami kolem sebe jak v lese máchali.
6 V jediné chvíli všechny rytiny
rozbili sekerami a krumpáči.
7 Do základů vypálili tvoji svatyni,
příbytek tvého jména zprznili.
8 V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“
Všechny Boží stánky vypálili ze země.
9 Znamení nevídáme, proroky nemáme,
nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.
10 Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník?
Bude se tvému jménu vysmívat navěky?
11 Proč svoji ruku ještě zdržuješ?
Copak svou pravici z klína nezvedneš?
12 Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem,
ty jsi původcem spásy na zemi!
13 Ty jsi svou silou rozdělil moře,
vodním obludám jsi hlavy roztříštil.
14 Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana, [a]
nakrmil jsi jím smečku na poušti.
15 Ty jsi dal průchod pramenným vodám,
mohutné řeky ty jsi vysušil.
16 Tobě patří den – i noc je tvá,
měsíc [b] i slunce ty jsi umístil.
17 Ty jsi vymezil všechny zemské hranice,
léto i zimu sám jsi vytvořil.
18 Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel,
na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
19 Nedávej šelmám duši své hrdličky,
nikdy nezapomeň na život chudých svých!
20 Na svoji smlouvu se ohlédni,
země je plná tmy,
stala se doupětem násilí!
21 Ať už utlačení nejsou zahanbeni,
ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!
22 Povstaň už, Bože, a veď svou při,
vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
23 Nezapomínej na řev svých nepřátel,
křik tvých protivníků stále vzmáhá se!
27 V ten den ztrestá Hospodin
mečem hrozným, mocným a mohutným
slizkého hada, Leviatana,
svinutého hada, Leviatana.
Zabije toho mořského netvora! [a]
Nová píseň o vinici
2 V ten den zpívejte o vinici
výtečné víno plodící: [b]
3 Já sám Hospodin střežím ji,
v každé chvíli ji svlažuji.
Ve dne i v noci střežím ji,
aby jí nikdo neškodil.
4 Už se nezlobím.
Objeví-li se trní a bodláčí,
vstoupím s ním do války
a úplně je vypálím.
5 Ať už se chopí mé ochrany
a ať se se mnou usmíří;
ať už se se mnou usmíří!
6 Přicházejí dny,
kdy Jákob vpustí kořeny;
Izrael vypučí a rozkvete,
naplní svět svým ovocem.
Ztracení se navrátí
7 Bil snad Bůh Izrael
tak jako ty, kdo bili jej?
Copak ho zabíjel,
jako jsou zabiti jeho vrahové?
8 Zahnal jsi je do vyhnanství,
vedl jsi s nimi svoji při.
Prudkým vichrem jsi je odvál pryč,
jako když od východu vítr udeří.
9 Tak tedy budou očištěny Jákobovy viny
a odstranění jeho hříchu přinese ovoce:
všechny kamenné oltáře budou roztlučeny,
jako se na prach drtí vápenec,
nezůstanou stát ani posvátné kůly
ani kadidlové oltáře.
10 Opevněné město zůstalo opuštěné,
jak pustá poušť jsou prázdné příbytky.
Popásá se, polehává tu jen dobytek,
dohola okusuje jeho větvičky.
11 Až jeho větve uschnou a upadnou,
ženy je přijdou sbírat na oheň.
A že ten lid nemá špetku rozumu,
jeho Tvůrce se nad ním neslituje,
nesmiluje se nad ním jeho Stvořitel.
12 V ten den bude Hospodin mlátit obilí od řeky Eufrat až k Egyptskému potoku a vy, synové Izraele, budete sesbíráni po jednom.
13 V ten den se zatroubí na mocný roh a vrátí se ztracení z Asýrie i ti, kdo byli rozptýleni v Egyptě, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.
45 Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. 46 „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ [a] ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ [b]
47 Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. 48 Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.