Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
11 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Hospodin je můj úkryt – proč mi říkáte:
„Do hor svých, ptáčku, měl bys uletět!“
2 Pohleď, jak ničemové napínají luk,
na tětivu kladou šípy své,
z přítmí střílejí na upřímné!
3 Když samy základy bortí se,
tehdy spravedlivý nic nezmůže!
4 Hospodin je v chrámu své svatosti,
Hospodin trůní v nebesích!
Očima prohlíží celý svět, [a]
lidské syny zkoumá pohledem!
5 Spravedlivé i ničemy zkoumá Hospodin,
z duše nenávidí milovníky násilí!
6 Řeřavé uhlí a síru sešle na ničemy,
z kalicha žhavého vichru budou pít!
7 Hospodin je spravedlivý, spravedlnost miluje,
upřímní spatří jeho obličej!
Zhouba země
24 Hle, Hospodin vyplení zemi,
zcela ji zpustoší;
zohaví její vzezření,
její obyvatele rozptýlí.
2 Stejně dopadne kněz i kmán,
otrok i jeho pán,
děvečka i její paní,
ti, kdo kupují i kdo prodávají,
věřitelé i dlužníci,
lichváři i jejich oběti.
3 Zem bude úplně vypleněna,
o všechno bude oloupena –
takové slovo vyšlo od Hospodina!
4 Zem chřadne, uvadá,
celý svět vadne vyčerpán,
vyčerpán je i výkvět národa.
5 Země je poskvrněna svými obyvateli;
neboť překročili zákony,
na ustanovení nedbali
a věčnou smlouvu zrušili.
6 To proto zemi hltá prokletí
a její obyvatelé pykají;
obyvatelé země mizejí,
zbývají už jen nemnozí.
7 Nové víno vyschlo, réva uvadá,
namísto radovánek každý naříká.
8 Umlklo veselé chřestění tamburín,
ztichlo hlučení hýřících,
umlkly radostné zvuky citery.
9 Už nepijí víno s písněmi,
pijákům zhořkl nápoj opojný.
10 Rozbořeno je město marnosti;
vchody všech domů zataraseny.
11 Že není víno, zní nářek v ulicích,
nastal soumrak všeho veselí,
radost odešla do vyhnanství.
12 Z města zůstaly pusté trosky,
brána roztříštěna na kusy.
13 Toto se stane na zemi
mezi národy –
jako když se češou olivy,
jako když po vinobraní zbudou paběrky.
17 Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna, 18 o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ [a] 19 Počítal totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno) přijal.
20 Vírou Izák požehnal Jákobovi a Ezauovi ohledně budoucích věcí.
21 Vírou umírající Jákob požehnal každému z Josefových synů a „poklonil se, opřen o svou hůl.“ [b]
22 Vírou se Josef, předtím než skonal, zmínil o odchodu Izraelitů z Egypta a řekl jim, jak mají naložit s jeho kostmi.
23 Vírou byl Mojžíš po narození tři měsíce ukrýván svými rodiči. Když viděli, jak je to dítě krásné, [c] nenechali se zastrašit královým rozkazem.
24 Vírou se Mojžíš, jakmile dospěl, zřekl postavení faraonova vnuka. 25 Dal přednost útrapám Božího lidu před pomíjivým hříšným požitkem. 26 Kristova potupa mu byla dražší než všechny egyptské poklady, neboť se díval až k odplatě. 27 Vírou opustil Egypt a nedal se zastrašit královým hněvem. Vytrval, jako by viděl Neviditelného. 28 Vírou slavil Hod beránka a skropení krví, takže se jich zhoubce prvorozených nedotkl.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.