Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
44 Pro předního zpěváka.
Poučný žalm synů Korachových.
2 Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli,
co nám vyprávěli naši otcové –
o tom, cos konal v jejich dnech,
v těch starodávných dnech.
3 Svou vlastní rukou jsi
vyhnal pohany, a je jsi usadil;
rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.
4 Svým vlastním mečem tu zemi neovládli,
ve vlastní paži neměli vítězství;
tvá pravice to byla, paže tvá,
tvář tvá jim zářila – měls je rád!
5 Jenom ty, Bože, jsi můj Král,
ty nech vítězit Jákoba!
6 S tebou jsme nepřátele drtili,
tvým jménem po útočnících šlapali.
7 Ve vlastní luk jsem nevěřil,
nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!
8 Tys nám dal nad nepřáteli vítězit,
naše protivníky jsi vždy zahanbil.
9 Chlubili jsme se Bohem každý den,
stále jsme slavili jméno tvé! séla
10 Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil,
nevytáhl jsi s vojsky našimi.
11 Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli,
naši protivníci nás obrali!
12 Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít,
rozehnal jsi nás mezi pohany.
13 Za pakatel jsi svůj lid prodal,
o jejich cenu jsi nesmlouval!
14 U našich sousedů vydals nás potupě,
všem okolo jsme k smíchu a zábavě.
15 Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy,
aby nad námi lidé třásli hlavami.
16 Denně je přede mnou moje ostuda,
moji tvář hanba pokrývá,
17 když slyším urážky a nadávky,
když se mi nepřátelé mstí!
18 Když se nám to všechno dělo,
nezapomněli jsme na tebe,
nezradili jsme smlouvu tvou.
19 Naše srdce se jinam neodvrátilo,
z tvé stezky nesešel náš krok.
20 Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů,
halil jsi nás šerou temnotou!
21 Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli,
jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
22 Cožpak by na to znalec tajemství srdce,
cožpak by na to Bůh nepřišel?
23 Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli,
mají nás za ovce k zabití!
24 Probuď se, Pane, proč ještě spíš?
Procitni, nezaháněj nás navěky!
25 Proč ukrýváš svoji tvář,
nedbáš na naši bídu, na útlak náš?
26 Do prachu naše duše klesají,
naše těla leží na zemi.
27 Povstaň a pomoz nám –
ať nás vykoupí láska tvá!
11 Ale i tebe, Judo, čeká žeň.
Utekli ode mě
Kdykoli úděl svého lidu obrátím,
7 kdykoli Izraele uzdravím,
tehdy se ukazuje Efraimův hřích
a zločiny Samaří:
Zabývají se podvody,
do domů lezou zloději,
tlupy lupičů jsou v ulicích.
2 Vůbec si v srdci nepřipouštějí,
že si pamatuji všechny jejich zločiny;
jejich skutky je teď obklíčily –
vždyť je mám stále na očích!
3 Obšťastňují krále svými zločiny
a velmože svou lží.
4 Všichni jsou samí cizoložníci,
rozpálené peci podobní,
ve které pekař ani topit nemusí,
než mu zadělané těsto prokvasí.
5 V den královy slavnosti
velmoži vínem rozpálení, zmožení –
a on si třese rukou se zrádci!
6 Jejich srdce se podobají peci,
zrádně se k němu lísají;
celou noc doutná jejich rozlícení,
ráno pak vzplane plameny.
7 Jako pec jsou všichni rozpálení,
své vlastní vládce sžírají;
jejich králové se všichni hroutí,
ke mně však nevolá žádný z nich.
8 Efraim se mísí s národy,
neobrácený pecen je Efraim.
9 Jeho sílu stravují cizinci
a on to netuší.
Hlavu mu pokrývají šediny
a on to netuší.
10 Ačkoli pýcha Izraele svědčí proti němu,
přesto se nevracejí k Hospodinu, svému Bohu,
nehledají ho navzdory tomu všemu.
11 Efraim je jako holub,
hloupý a bláhový:
Jednou volají k Egyptu,
pak zas do Asýrie běhají.
12 Kamkoli se obrátí,
přehodím přes ně svoji síť.
Pochytám je jak ptáky na nebi;
ztrestám je, když uslyším, jak se slétají.
13 Utekli ode mě – běda jim!
Záhuba na ně, že mě zradili!
Já jsem je toužil vykoupit,
oni však o mně mluví lži.
14 Nevolají ke mně ze srdcí,
když na svých lůžkách kvílejí,
zraňují se [a] kvůli vínu a obilí,
ode mě se však odvracejí.
15 Já jsem je učil a jejich pažím dával sílu,
oni se ale spikli proti mně.
16 Obracejí se, ale ne k Nejvyššímu,
jsou jako křivý luk.
Jejich velmoži padnou mečem;
protože sami tak vztekle mluvili,
v Egyptě se jim vysmějí!
43 Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního [a] a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ 44 Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. 45 Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. 46 Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? 47 A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? 48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.