Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
44 Pro předního zpěváka.
Poučný žalm synů Korachových.
2 Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli,
co nám vyprávěli naši otcové –
o tom, cos konal v jejich dnech,
v těch starodávných dnech.
3 Svou vlastní rukou jsi
vyhnal pohany, a je jsi usadil;
rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.
4 Svým vlastním mečem tu zemi neovládli,
ve vlastní paži neměli vítězství;
tvá pravice to byla, paže tvá,
tvář tvá jim zářila – měls je rád!
5 Jenom ty, Bože, jsi můj Král,
ty nech vítězit Jákoba!
6 S tebou jsme nepřátele drtili,
tvým jménem po útočnících šlapali.
7 Ve vlastní luk jsem nevěřil,
nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!
8 Tys nám dal nad nepřáteli vítězit,
naše protivníky jsi vždy zahanbil.
9 Chlubili jsme se Bohem každý den,
stále jsme slavili jméno tvé! séla
10 Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil,
nevytáhl jsi s vojsky našimi.
11 Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli,
naši protivníci nás obrali!
12 Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít,
rozehnal jsi nás mezi pohany.
13 Za pakatel jsi svůj lid prodal,
o jejich cenu jsi nesmlouval!
14 U našich sousedů vydals nás potupě,
všem okolo jsme k smíchu a zábavě.
15 Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy,
aby nad námi lidé třásli hlavami.
16 Denně je přede mnou moje ostuda,
moji tvář hanba pokrývá,
17 když slyším urážky a nadávky,
když se mi nepřátelé mstí!
18 Když se nám to všechno dělo,
nezapomněli jsme na tebe,
nezradili jsme smlouvu tvou.
19 Naše srdce se jinam neodvrátilo,
z tvé stezky nesešel náš krok.
20 Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů,
halil jsi nás šerou temnotou!
21 Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli,
jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
22 Cožpak by na to znalec tajemství srdce,
cožpak by na to Bůh nepřišel?
23 Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli,
mají nás za ovce k zabití!
24 Probuď se, Pane, proč ještě spíš?
Procitni, nezaháněj nás navěky!
25 Proč ukrýváš svoji tvář,
nedbáš na naši bídu, na útlak náš?
26 Do prachu naše duše klesají,
naše těla leží na zemi.
27 Povstaň a pomoz nám –
ať nás vykoupí láska tvá!
14 Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“
a proměním je v lesní houštiny,
kde budou požírány divokými zvířaty.
15 Potrestám ji za ty dny,
ve kterých uctívá baaly kadidly
a ozdobená náušnicemi a sponami
chodí za svými milenci –
na mě však vůbec nemyslí,
praví Hospodin.
Zasnoubím si tě navěky
16 Pak si ji ale znovu nakloním;
povedu ji po poušti,
kde k ní láskyplně promluvím.
17 Její vinice jí tehdy navrátím,
Rokle neštěstí [a] se jí stane Bránou k naději,
a tehdy mi odpoví jako zamlada,
jako v den, kdy vyšla z Egypta.
18 Toho dne, praví Hospodin,
mi budeš říkat: „Manželi“ –
Baalem [b] mě nenazveš už nikdy víc.
19 Jména baalů totiž z tvých úst odstraním,
aby už nebyli svým jménem vzýváni.
20 V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim
s divokou zvěří a s ptáky na nebi
i s havětí, co leze po zemi;
luk, meč a válku ze země vymýtím,
všem dám odpočinout v bezpečí.
21 Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě právem a spravedlností,
láskou a milosrdenstvím.
22 Zasnoubím si tě také věrností,
abys poznala, kdo je Hospodin.
23 V ten den odpovím,
praví Hospodin,
odpovím nebi
a to odpoví zemi.
24 Země odpoví obilí,
vínu i oleji
a to vše odpoví Jizreeli. [c]
25 Do země si jej zaseji
a nad Lo-ruchamou se smiluji. [d]
Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“
a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“ [e]
Zůstaneš se mnou
3 Hospodin mi řekl: „Jdi a znovu miluj svou ženu, která má milence a je ti nevěrná. Právě tak Hospodin miluje syny Izraele, kteří se obracejí k cizím bohům a milují posvátné rozinkové koláče.“ [f]
2 Zaplatil jsem tedy za ni patnáct šekelů [g] stříbra a půldruhého chomeru [h] ječmene. 3 Potom jsem jí řekl: „Zůstaneš se mnou nadlouho; nebudeš smilnit ani spát s mužem a ani já s tebou.“
4 Synové Izraele totiž zůstanou nadlouho bez krále a vůdce, bez oběti a posvátného sloupu, bez efodu a bůžků. 5 Potom synové Izraele znovu začnou hledat Hospodina, svého Boha, i svého krále Davida; v posledních časech se s bázní obrátí k Hospodinu a k jeho dobrotě.
16 Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. 17 Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu. 18 Nenechte se připravit o vítěznou odměnu nikým, kdo si libuje ve falešné pokoře a v andělském náboženství; nikým, kdo se zabývá svými viděními, nesmyslně se pyšní svou vlastní tělesnou myslí 19 a nedrží se Hlavy, z níž celé tělo, zásobované a propojené klouby a tkáněmi, roste Božím vzrůstem.
20 Když jste s Kristem zemřeli principům světa, proč si necháváte předpisovat, jako byste ještě žili ve světě: 21 „Toho se nedotýkej, to neokoušej, na to nesahej!“? 22 Všechno to jsou jen lidské příkazy a nauky, jejichž zneužívání je škodlivé. 23 Pro svou okázalou nábožnost, falešnou pokoru a tělesné odříkání sice působí zdáním moudrosti, ale nemají žádnou cenu kromě uspokojení těla.
Staré a nové já
3 Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.