Revised Common Lectionary (Semicontinuous)

⁷ Potom mi ukázal toto: Pán stál na hradbě s olovnicí, s olovnicí v ruce. ⁸ „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě Hospodin. „Olovnici,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Pán řekl: „Hle, spouštím olovnici doprostřed svého lidu, Izraele. ^[a] Víckrát už je neušetřím.

Izrael bude vyhnán

¹⁰ Betelský kněz Amaciáš tehdy vzkázal izraelskému králi Jeroboámovi: „Amos proti tobě osnuje spiknutí v samém srdci Izraele. Země nemůže všechny ty jeho řeči snést. ¹¹ Amos totiž říká:

¹² Potom Amaciáš řekl Amosovi: „Seber se, vidoucí, ^[c] a utíkej do Judska! Tam si vydělávej na chleba, prorokuj si tam. ¹³ V Bet-elu už ale víckrát neprorokuj – vždyť je to králova svatyně, je to chrám království!“

¹⁴ Amos na to Amaciášovi odpověděl: „Nebýval jsem prorok ani prorocký učedník – choval jsem dobytek a pěstoval fíky. ¹⁵ Hospodin mě ale vzal od ovcí a řekl mi: ‚Jdi, prorokuj mému lidu, Izraeli.‘ ¹⁶ Proto teď slyš slovo Hospodinovo. Ty říkáš:

¹⁷ Nuže, toto praví Hospodin:

82 Žalm Asafův.

1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus

² svatým a věrným bratrům v Kristu, kteří jsou v Kolosách:

Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce. ^[a]

Ovoce evangelia

³ Kdykoli se za vás modlíme, děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, ⁴ neboť jsme se doslechli o vaší víře v Krista Ježíše a o lásce, kterou máte ke všem svatým. ⁵ Obojí pramení z naděje, která je pro vás uložena v nebi, jak už jste slyšeli, když slovo pravdy, totiž evangelium, ⁶ přišlo k vám. To nese ovoce a rozrůstá se po celém světě a stejně tak je tomu u vás již ode dne, kdy jste je uslyšeli a opravdově poznali Boží milost.

⁷ Toto vše jste se dozvěděli od našeho milovaného spoluslužebníka Epafra, který je vůči vám věrný Kristův služebník ⁸ a který nám také pověděl o vaší lásce v Duchu.

⁹ Ode dne, kdy jsme o vás uslyšeli, proto nepřestáváme v modlitbách prosit, abyste byli ve vší moudrosti a duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle ¹⁰ a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, ¹¹ byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí ¹² děkovali Otci, který vám umožnil podíl na dědictví svatých ve světle. ¹³ On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, ¹⁴ v němž se nám ^[b] dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů.

Kdo je můj bližní?

²⁵ A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“

²⁶ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

²⁷ Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ ^[a] a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ ^[b]

²⁸ „Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“

²⁹ On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“

³⁰ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. ³¹ Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. ³² Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. ³³ Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. ³⁴ Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. ³⁵ Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘

³⁶ Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“

³⁷ „Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.