Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
Druhá kniha
42 Pro předního zpěváka.
Poučný žalm synů Korachových. [a]
2 Jako laň prahne po proudící vodě,
má duše prahne, Bože, po tobě!
3 Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má:
Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?
4 Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem,
když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“
5 Duše mě opouští,
když na to vzpomínám,
jak jsem se zástupy chodíval,
do Božího domu se s nimi ubíral
se zvučným jásotem a písní chval,
když o svátku se zástup radoval.
6 Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat,
on je můj Bůh, má záchrana!
7 Duše má je ve mně sklíčená,
proto na tebe vzpomínám
v kraji Jordánu a Hermonu,
na vršku Micaru.
8 Hlubina se ozývá hlubině
ve hluku tvých peřejí,
všechny tvé vlny a tvé příboje
se valí přese mě.
9 Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže,
v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane –
tak zní má modlitba k Bohu mého života!
10 Zeptám se Boha, skály své:
Proč jen jsi na mě zapomněl?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám chodit ve smutku?
11 V kostech mě drtí výsměch nepřátel,
když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“
12 Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!
43 Zjednej mi právo, Bože, [a]
buď mým obhájcem před bezbožným národem,
zachraň mě před lstivým a podlým člověkem!
2 Jsi přece Bůh mé posily –
Proč jsi mě zapudil?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám stále chodit ve smutku?
3 Sešli své světlo a věrnost svou –
ty mě povedou,
budou mě provázet k hoře tvé svatosti,
kde bydlíš ty.
4 Tehdy přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, svému štěstí a radosti,
chválit tě budu na citeře,
Bože, můj Bože!
5 Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!
14 Kdo není oddaný svému příteli,
úctu k Všemohoucímu opouští.
15 Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny,
jak řečiště, jež brzy vymizí.
16 Když taje led a sníh,
kalným proudem se rozvodní,
17 v době sucha se však vytratí,
v horku se vypaří a jsou pryč.
18 Jejich cesty se klikatí,
míří do pustin, kde zmírají.
19 Karavany z Temy je hledají,
výpravy ze Sáby v ně doufají,
20 jejich důvěra je ale zamrzí –
když k nim dorazí, čeká je zklamání.
21 Právě tak k ničemu jste teď vy:
Vidíte hrůzu a jste zděšeni.
22 Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,‘
nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého‘?
23 ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,‘
nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte‘?
24 Poučte mě, a zmlknu hned,
v čem jsem pochybil, mi ukažte.
25 Jak mohou zraňovat slova upřímná!
Co vaše důkazy mohou dokázat?
26 To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat?
Copak jen do větru mluví ubožák?
27 Vy byste ale i o sirotka losovali,
vlastního přítele byste prodali!
28 Pohleďte na mě, prosím vás –
copak bych vám do očí lhal?
29 Přestaňte! Nepáchejte křivdu!
Přestaňte! Jsem přece v právu!
30 Copak jsem řekl něco špatného?
Copak nepoznám, co by mě zničilo?
Zákon a zaslíbení
15 Řeknu to po lidsku, bratři. Lidskou smlouvu [a] po schválení také nikdo neruší ani k ní nic nepřidává. Totéž platí pro 16 zaslíbení dané Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ [b] čímž je míněn Kristus. 17 Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech [c] nemůže zrušit smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení. 18 Vyplývá-li dědictví ze Zákona, nevyplývá už ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení.
19 K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. Byl vyhlášen pomocí andělů skrze prostředníka; 20 prostředník ovšem není pro jednoho, a Bůh je jeden.
21 Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. 22 Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista. [d]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.