Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
77 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Asafův.
2 Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
3 Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
4 Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla
5 Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
6 Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
7 Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:
8 Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
9 Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
10 Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla
11 To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
12 Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
13 O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.
14 Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
15 Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
16 Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla
17 Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
18 Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!
19 Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
20 Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
21 vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.
9 Viděl jsi trápení našich otců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel jejich křik. 10 Seslal jsi divy a zázraky na faraona, na jeho dvořany i na všechen jeho lid, neboť jsi věděl, jak je krutě trápili. Získal sis jméno, jaké dodnes máš. 11 Moře jsi před nimi rozdělil, prostředkem moře prošli po souši. Jejich pronásledovatele jsi však smetl do hlubin; jako kámen v těch mocných vodách zmizeli! 12 Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci pak sloupem ohnivým svítils jim na cestu, po které měli jít.
13 Na horu Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval. Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízení a příkazy. 14 Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu, skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy, nařízení a zákony. 15 Chléb z nebe jsi jim dal, když hladověli, a když žíznili, vyvedl jsi vodu ze skály. Řekl jsi jim, ať jdou obsadit zemi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš.
Nepohoršuj bratra
13 Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit. 14 Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic [a] není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté. 15 Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus! 16 Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle. 17 V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. 18 Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.
19 Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování. 20 Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, „všechno je čisté,“ ale je špatné pohoršovat člověka jídlem. 21 Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží. 22 Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje. 23 Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích.
15 My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe, 2 ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.