Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
17 Modlitba Davidova.
Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při,
mému volání popřej sluch,
vyslechni moji modlitbu –
vychází ze rtů bezelstných.
2 Od tebe samého ať vyjde můj soud,
tvé oči na právo ať dohlédnou!
3 Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil,
tříbils mě a nenalezl nic.
Myšlením ani ústy jsem nehřešil,
4 tak jak to lidé běžně dělají.
Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů,
varoval jsem se cest zločinců.
5 Mé kroky se držely tvých šlépějí,
mé nohy neklesly.
6 K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš,
své ucho nakloň mi, má slova slyš!
7 Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí
těm, kdo před útočníky k tobě prchají!
15 Já se však po právu budu kochat tvou tváří,
nasycen budu tvou podobou, až se probudím.
Útěk od Lábana
31 Jednou Jákob zaslechl, jak Lábanovi synové říkají: „Jákob obral našeho otce o všechno! Všechno to bohatství si pořídil na úkor našeho otce!“ 2 A když se Jákob podíval na Lábana, viděl, že už mu není nakloněn jako dříve.
3 Tehdy Hospodin Jákobovi řekl: „Vrať se do země svých otců a ke svému příbuzenstvu, a já budu s tebou.“
4 Jákob si tedy nechal zavolat Ráchel a Léu na pole ke svému stádu 5 a řekl jim: „Vidím na vašem otci, že už mi není nakloněn jako dříve. Bůh mého otce však je se mnou. 6 Samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil, 7 ale váš otec mě šidil. Desetkrát změnil mou odměnu, ale Bůh mu nedovolil, aby mi ublížil. 8 Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude skvrnité,‘ všechen dobytek vrhal skvrnitá mláďata. Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude pruhované,‘ vrhal všechen dobytek pruhovaná mláďata. 9 Tak Bůh odebral stádo vašemu otci a dal je mně.
10 Jednou, v době páření dobytka, jsem ve snu pozvedl oči a uviděl berany připouštěné ke stádu. Byli pruhovaní, skvrnití a strakatí. 11 Tehdy mě v tom snu oslovil Boží anděl: ‚Jákobe!‘ A když jsem odpověděl: ‚Zde jsem,‘ 12 řekl: ‚Pozvedni oči a pohleď: Všichni berani připouštění ke stádu jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí, neboť jsem viděl vše, co ti Lában dělá. 13 Já jsem Bůh Bet-elu, kde jsi pomazal památný kámen a kde jsi mi složil slib. Nyní vstaň, odejdi z této země a vrať se do své vlasti.‘“
14 Ráchel a Léa mu odpověděly: „Copak máme v domě našeho otce ještě nějaký podíl nebo dědictví? 15 Copak nás nemá za cizí? Vždyť nás prodal a všechny peníze shrábl! 16 Všechno bohatství, které Bůh vytrhl z rukou našeho otce, je proto naše a našich dětí! Udělej, cokoli ti Bůh řekl.“
17 A tak Jákob vstal, naložil své děti a ženy na velbloudy 18 a shromáždil všechna svá stáda. Se vším majetkem, jehož nabyl, s dobytkem vlastního chovu, který získal v Padan-aramu, se vydal ke svému otci Izákovi do kanaánské země.
19 (Když předtím Lában odešel stříhat své stádo, Ráchel svému otci ukradla jeho domácí bůžky.) 20 Jákob opustil Aramejce Lábana pokradmu, vůbec mu neoznámil, že odchází. 21 Utekl se vším, co měl; vstal, překročil řeku Eufrat a vydal se směrem ke gileádským horám.
7 Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. 8 Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 9 Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? 10 Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? 11 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.