Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
15 Lában mu řekl: „I když jsi můj příbuzný, nebudeš přece u mě sloužit zadarmo. Řekni mi, co chceš za odměnu.“
16 (Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Léa a mladší Ráchel. 17 Léa měla měkké oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.) 18 Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“
19 Lában odpověděl: „Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě.“ 20 A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval.
21 Potom Jákob Lábanovi řekl: „Můj čas se naplnil. Dej mi mou ženu, chci být s ní.“
22 Lában tedy shromáždil všechny místní muže a vystrojil hostinu. 23 Večer pak vzal svou dceru Léu, přivedl ji k Jákobovi a ten s ní spal. 24 (A Lában tenkrát své dceři Lée daroval svou otrokyni Zilpu jako děvečku.)
25 Přišlo ráno a hle – byla to Léa! „Cos mi to udělal?“ ptal se Jákob Lábana. „Copak jsem ti nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě obelstil?“
26 „V našem kraji není zvykem vdávat mladší dříve než prvorozenou,“ odpověděl mu Lában. 27 „Až s ní strávíš svatební týden, dáme ti i tu druhou – za to, že mi budeš sloužit dalších sedm let.“
28 Jákob tedy souhlasil. Strávil svatební týden s Leou a Lában mu pak dal za ženu svoji dceru Ráchel.
I.
105 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, [a]
jeho činy rozhlašujte mezi národy!
2 Zpívejte mu, hrajte mu,
rozvažujte o všech jeho zázracích!
3 Jeho svatým jménem chlubte se,
ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!
4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle,
jeho tvář vždycky hledejte.
5 Pamatujte, jaké divy provedl,
jaké zázraky a co rozhodl.
6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka,
jste jeho vyvolení, děti Jákoba.
7 On je Hospodin, Bůh náš,
celá zem jeho soudu podléhá!
8 Na svoji smlouvu pamatuje věčně,
na slovo tisíci pokolení svěřené,
9 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem,
na přísahu, již složil před Izákem.
10 Jákobovi ten výrok potvrdil
za věčnou smlouvu pro Izrael:
11 „Tobě dám kanaánskou zem,
bude tvým dědičným údělem!“ [b]
45 aby se řídili jeho pravidly
a dodržovali jeho zákony.
Haleluja!
128 Poutní píseň.
Blaze každému, kdo Hospodina ctí,
tomu, kdo kráčí jeho cestami!
2 Prací svých rukou se jistě uživíš,
blažený budeš a úspěšný.
3 Tvá manželka jak réva plodící
v srdci tvého domu,
tvé děti jak olivové proutky
kolem tvého stolu!
4 Hle – takové požehnání bude mít
muž, který Hospodina ctí!
5 Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
zdar Jeruzaléma kéž uvidíš
po všechny dny, kdy budeš žít.
6 Kéž uvidíš i děti dětí svých!
Pokoj Izraeli!
26 Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. 27 Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.
28 Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno [a] napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. 29 Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. 30 A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.
Co nás oddělí?
31 Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!? 32 Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní? 33 Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34 Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! 35 Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno:
„Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli,
za ovce na porážku mají nás.“ [b]
37 V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! 38 Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, 39 výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!
31 Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. 32 To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“
33 Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, [a] až nakonec všechno zkvasilo.“
44 Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.
45 Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly 46 najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
47 Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné. 48 Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí. 49 Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50 a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
51 Pochopili jste to všechno?“
„Ano,“ odpověděli mu.
52 Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.