Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
142 Poučný žalm Davidův.
Jeho modlitba, když byl v jeskyni. [a]
2 K Hospodinu volám s úpěním,
k Hospodinu volám, žadoním!
3 Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji.
4 Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš!
Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past.
5 Pohleď k mé pravici, všimni si:
nezná se ke mně ani jediný!
Kdybych chtěl utéci, nemám kam,
nikdo se o mě nestará!
6 K tobě zní moje volání:
Ty, Hospodine, jsi má skrýš,
můj úděl na zemi mezi živými!
7 Vyslechni prosím moje volání –
jsem už úplně zoufalý!
Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají,
jsou příliš silní – na ně nestačím!
8 Vyveď mou duši z vězení,
abych tvé jméno mohl oslavit!
Tehdy mě spravedliví obklopí,
až mi své dobrodiní projevíš.
Slovo o Edomu
7 Toto praví Hospodin zástupů o Edomu:
„Copak už není moudrost v Temanu?
Přišli rozvážní o rozum?
Je jejich moudrost k ničemu?
8 Obraťte se a utečte!
Dedanští, skryjte se v dolině!
Na Ezaua totiž přivedu neštěstí
v čas, kdy s ním zúčtuji.
9 Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky.
Přepadnou-li tě v noci zloději,
vezmou jen to, co budou chtít. [a]
10 Já však Ezaua svléknu donaha,
odhalím jeho úkryty, už se neschová!
Jeho děti i příbuzní budou zničeni,
nezbude mu soused, jenž by ho oslovil:
11 ‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít,
tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“
Staré a nové já
17 Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek. 18 Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. 19 Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit.
20 Tomu jste se však od Krista nenaučili! 21 Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, 22 odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. 23 Obnovujte ducha své mysli 24 a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.
25 Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“ [a] – jsme přece údy téhož těla! 26 „Hněváte-li se, nehřešte;“ [b] zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. 27 Nedávejte místo ďáblu. 28 Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi. 29 Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. 30 Nezarmucujte svatého Božího Ducha, [c] jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. 31 Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští.
32 Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.
Děti světla
5 Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem 2 a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bohu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.