Revised Common Lectionary (Semicontinuous)
34 „Jsem Abrahamův služebník,“ řekl. 35 „Hospodin mému pánu velice požehnal, takže se rozmohl – dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně i velbloudy a osly. 36 Sára, manželka mého pána, pak ve svém stáří porodila mému pánu syna, jemuž dal všechno, co má. 37 Můj pán mě pak zavázal přísahou: ‚Nevybereš mému synovi manželku z dcer Kananejců, v jejichž zemi bydlím, 38 ale půjdeš do domu mého otce, k mým příbuzným, a tam vybereš manželku pro mého syna.‘
42 Dnes jsem tedy přišel k prameni a řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys teď dal mé cestě zdar. 43 Hle, stojím u vodního pramene. Když řeknu dívce, která vyjde pro vodu: ‚Dej mi prosím trochu napít ze svého džbánu,‘ 44 a ona mi odpoví: ‚Jen se napij, já zatím načerpám vodu pro tvé velbloudy,‘ pak ať je to ta, kterou Hospodin určil pro syna mého pána.
45 A vtom, ještě než jsem to v duchu dořekl, vyšla z města Rebeka se džbánem na rameni, sestoupila k prameni a čerpala vodu. Když jsem jí pak řekl: ‚Dej mi prosím napít,‘ 46 spustila rychle džbán z ramene a řekla: ‚Jen se napij; já zatím napojím tvé velbloudy.‘ A tak jsem pil a ona napájela velbloudy. 47 Zeptal jsem se jí: ‚Čí jsi dcera?‘ a ona řekla: ‚Jsem dcera Betuele, syna Milky a Náchora.‘ Tehdy jsem jí navlékl na nos kroužek a na ruce náramky, 48 padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu svého pána Abrahama, který mě vedl pravou cestou, abych pro syna svého pána vybral dceru jeho příbuzného.
49 Nyní tedy, chcete-li se k mému pánu zachovat laskavě a věrně, sdělte mi to; a pokud ne, sdělte mi to také, ať se mohu rozhodnout, kam se vydat dál.“
58 Zavolali tedy Rebeku. „Odejdeš s tím mužem?“ zeptali se jí.
„Odejdu,“ řekla.
59 A tak svou sestru Rebeku i její chůvu propustili s Abrahamovým služebníkem a s jeho muži 60 a takto Rebece požehnali:
„Sestro naše, staň se matkou
nesčíslných tisíců!
Také tvé símě ať vládne
branami svých nepřátel.“
61 Rebeka a její děvečky pak vstaly, vsedly na velbloudy a následovaly onoho muže. Služebník vzal Rebeku a odjel.
62 Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mne vidí [a] (bydlel totiž v negevském kraji). 63 K večeru Izák vyšel na pole, aby přemýšlel. Pozvedl oči a hle, uviděl přicházet velbloudy. 64 Rebeka také pozvedla oči, a když uviděla Izáka, sesedla z velblouda. 65 Zeptala se totiž služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli naproti?“
„To je můj pán,“ odpověděl jí služebník. Vzala si tedy závoj a zahalila se.
66 Služebník pak Izákovi popsal všechno, co vyřídil, 67 a Izák ji přivedl do stanu své matky Sáry. Vzal si Rebeku a ta se stala jeho ženou a on ji miloval. Tak Izák našel útěchu po smrti své matky.
10 Dcery králů jsou mezi tvými skvosty,
po pravici ti stojí manželka
ofirským zlatem oděná.
11 Poslyš, dcero, hleď a poslouchej:
Na svůj lid i na dům otce zapomeň,
12 vždyť po tvé kráse touží král –
před ním se skloň, on je tvůj pán.
13 I město Týr ti přinese dary,
velmoži národů se před tebou pokoří!
14 Královská dcera ve vší slávě čeká v pokoji,
svůj šat má zlatem protkaný.
15 V barevném rouchu ji vedou ke králi,
za ní jdou panny, družičky – k tobě přichází!
16 Radostný jásot je provází,
do králova paláce vstupují.
17 Místo svých otců budeš mít děti;
učiníš je knížaty po celé zemi!
8 Slyšte – můj milý! Hle – už se blíží,
přes hory skáče, spěchá přes kopce!
9 Srnci či kolouchu můj milý podobá se.
Hle, za naší zídkou už se zastavil,
mezerami se dívá, škvírami nahlíží!
10 Můj milý ozval se a ke mně promluvil:
Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!
11 Hle, zima už skončila,
průtrž přestala a je pryč.
12 Kvítí se ukazuje po zemi,
čas prozpěvování je tu,
hlas hrdličky zní po kraji.
13 Fíkovník nasytil své plody mízou,
révový květ svou vůni vydává:
Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!
15 Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. 16 Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. 17 Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. 18 Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. 19 Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. 20 Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.
21 Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. 22 Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, 23 ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. 24 Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? 25 Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!
Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.
16 Ke komu mám ale přirovnat toto pokolení? Podobá se dětem, které sedí na návsi a volají na druhé:
17 ‚Pískali jsme vám, a netančili jste;
naříkali jsme, a neplakali jste!‘
18 Jan totiž přišel, nejedl a nepil a oni říkají: ‚Je posedlý!‘ 19 Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni říkají: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ Moudrost je ale potvrzena svými skutky.“
25 V té době Ježíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. 26 Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. 27 Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.
28 Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. 30 Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.