Revised Common Lectionary (Complementary)
Čtvrtá kniha
90 Modlitba Božího muže Mojžíše.
Po všechny věky jsi, Pane, byl
vždy naším domovem.
2 Dřív než se hory zrodily,
dřív než jsi zplodil zem a svět,
od věků navěky Bůh jsi ty!
3 Obracíš člověka zpátky v prach,
pravíš: „Vraťte se, smrtelníci, zpět!“ [a]
4 Před tebou přece tisíc let
uplyne jako včerejšek,
jak noční hodina!
5 Spláchneš je – jsou pouhý sen,
tráva, jež zítra pomine:
6 ráno roste a rozkvétá,
večer skosena usychá!
7 Pro tvé rozlícení hyneme,
tvé zuřivosti se děsíme.
8 Naše viny totiž kladeš před sebe,
naše tajnosti na světlo tváře své.
9 Naše dny míjejí v hněvu tvém,
svá léta končíme s povzdechem.
10 Celý náš život trvá sedmdesát let
anebo osmdesát, jsme-li při síle.
Většina z nich [a] jsou dřina a potíže,
náhle je konec – a pryč letíme!
11 Sílu tvého hněvu kdo ale zná,
před tvou zuřivostí kdo bázeň má?
12 Nauč nás počítat naše dny,
abychom v srdci zmoudřeli!
Je konec!
7 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi:
Konec! Konec je
se čtyřmi kouty země!
3 Už s tebou konec je –
svůj hněv sešlu na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
4 Neslituji se,
neušetřím tě!
Ano, uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já jsem Hospodin.
5 Toto praví Panovník Hospodin:
Zlo za zlem [a] –
hle, už tu je!
6 Je konec, konec je,
tvůj konec nadešel –
hle, už tu je!
7 Tvůj zánik nadešel,
obyvateli země!
Ten čas už tu je,
blíží se onen den [b] –
místo jásotu je na horách děs!
8 Hned teď na tebe vyliji svůj hněv,
mé rozhořčení padne na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
9 Neslituji se,
neušetřím tě!
Uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já Hospodin jsem ten,
kdo vás bije.
8 Čtvrtý pak vylil svou číši na slunce a bylo mu dáno pálit lidi ohněm. 9 Lidé byli páleni velikým žárem a rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, avšak nečinili pokání, aby mu vzdali slávu.
10 Pátý pak vylil svou číši na trůn té šelmy a její království bylo zatemněno. Lidé se bolestí kousali do jazyka 11 a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a pro své vředy, avšak nečinili pokání ze svých skutků.
12 Šestý pak vylil svou číši na tu velikou řeku Eufrat a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. 13 Tehdy jsem uviděl z úst draka, z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy podobné žabám. 14 Jsou to duchové démonů, kteří konají divy a vycházejí ke králům země a celého světa, aby je shromáždili k bitvě toho velikého dne Všemohoucího Boha.
15 „Hle, přicházím jako zloděj. [a] Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba.“
16 A shromáždil je na místo, které se hebrejsky jmenuje Armagedon. [b]
17 Sedmý pak vylil svou číši na ovzduší a z chrámu zazněl od trůnu mocný hlas: „Stalo se!“ 18 Nastaly hlasy, hromobití, blýskání a veliké zemětřesení – tak veliké zemětřesení, jaké nebylo, co jsou lidé na zemi. 19 To veliké město se tehdy roztrhlo na tři díly a města národů padla. Veliký Babylon byl připomenut před Boží tváří a Bůh mu dal kalich s vínem svého vášnivého hněvu. 20 Tehdy zmizely všechny ostrovy a hory se nedaly najít. 21 Z nebe padaly na lidi veliké kroupy těžké jako cent. A kvůli ráně těch krup se lidé rouhali Bohu, neboť ta rána byla nesmírně veliká.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.