Revised Common Lectionary (Complementary)
70 Pro předního zpěváka.
Památeční žalm Davidův.
2 Kéž bys mě, Bože, vysvobodil,
pospěš mi, Hospodine, na pomoc!
3 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mi usilují o život!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
ti, kdo se kochají mým neštěstím!
4 Ať jsou zahnáni svou vlastní hanebností
ti, kteří „Hohó!“ volají.
5 Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Bůh je veliký!“
ti, kdo milují tvé spasení.
6 Já sám jsem nuzný a ubohý,
ke mně, můj Bože, pospíchej!
Má pomoc, má záchrana jsi ty,
Hospodine, prosím nemeškej!
1 Slova Amose, jednoho z tekojských pastevců. Dva roky před zemětřesením, za vlády judského krále Uziáše [a] a izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova, [b] měl vidění o Izraeli.
2 Říkal:
Hospodin bude ze Sionu řvát,
burácet bude z Jeruzaléma! [c]
Vyprahnou louky pastýřů,
uschne i vrchol Karmelu.
Už toho mám dost!
3 Toto praví Hospodin:
Damašek hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že Gileáda mlátili
cepy okovanými, [d]
4 sešlu na Chazaelův dům oheň,
aby pohltil Ben-hadadovy paláce.
5 Rozlámu závoru Damašku;
odstraním trůnícího v Údolí hříchu,
třímajícího žezlo v Bet-edenu.
Aramejský lid bude vyhnán do Kíru, [e]
praví Hospodin.
6 Toto praví Hospodin:
Gaza hřešila trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že vyháněli všechen lid
a prodávali je Edomským,
7 sešlu na hradby Gazy oheň,
aby pohltil její paláce.
8 Odstraním toho, kdo trůní v Ašdodu,
kdo třímá žezlo v Aškelonu.
Obrátím svou ruku proti Ekronu
a zbytky Filištínů zahynou,
praví Panovník Hospodin.
9 Toto praví Hospodin:
Týr hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že prodávali vyhnance Edomským
a na bratrskou smlouvu ani nevzpomněli,
10 sešlu na hradby Týru oheň,
aby pohltil jeho paláce.
11 Toto praví Hospodin:
Edom hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že bratra stíhal mečem
a všechen soucit potlačil,
neustále jen soptil hněvem,
dál a dál ve svém zuření –
12 za to sešlu na Teman oheň,
aby pohltil paláce v Bosře.
13 Toto praví Hospodin:
Amonci hřešili trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že v Gileádu rozpárali těhotné,
aby rozšiřovali své hranice,
14 zapálím na hradbách Raby oheň,
aby pohltil její paláce
uprostřed vřavy v den boje,
uprostřed bouře v den vichřice.
15 Jejich král půjde do vyhnanství
a jeho velmoži spolu s ním,
praví Hospodin.
2 Toto praví Hospodin:
Moáb hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že kosti edomského krále
spálili na prášek,
2 sešlu na Moába oheň,
aby pohltil keriotské paláce.
Moáb zahyne uprostřed vřavy,
válečného křiku a troubení.
3 Odstraním z jeho středu soudce,
všechny jeho velmože pobiji spolu s ním,
praví Hospodin.
4 Toto praví Hospodin:
Juda hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že Hospodinův zákon zavrhli
a neřídili se jeho pravidly,
že se dali svést svými podvody,
za kterými už jejich předci šli,
5 za to sešlu na Judu oheň,
aby pohltil jeruzalémské paláce.
První čtyři polnice
6 Těch sedm andělů se sedmi polnicemi se pak připravilo k troubení.
7 Když zatroubil první anděl, nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Shořela třetina země, shořela třetina stromů a shořela veškerá zeleň.
8 Když zatroubil druhý anděl, jako by byla do moře vržena veliká ohnivě planoucí hora. Třetina moře se obrátila v krev 9 a v tom moři zemřela třetina stvoření majících duši a třetina lodí byla zničena.
10 Když zatroubil třetí anděl, spadla z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. 11 Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se tehdy obrátila v pelyněk a mnoho lidí kvůli těm vodám zemřelo, neboť zhořkly.
12 Když zatroubil čtvrtý anděl, byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, aby se jich třetina zatměla a třetina dne neměla světlo a podobně i noc.
13 Potom jsem uviděl, jak prostředkem nebe letí jakýsi orel, a slyšel jsem ho hlasitě křičet: „Běda, běda, běda obyvatelům země! Ještě tři andělé mají zatroubit na své polnice!“
Pátá polnice
9 Když zatroubil pátý anděl, uviděl jsem hvězdu, jež spadla z nebe na zem a byl jí dán klíč od bezedné propasti. 2 Když tu bezednou propast otevřela, vystoupil z propasti dým jako dým z veliké pece a dýmem té propasti se zatmělo slunce i ovzduší.
3 Z toho dýmu pak vyšly na zem kobylky, jimž byla dána moc, taková moc, jakou mají pozemští štíři. 4 Bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. 5 Nemohly je zabíjet, ale trýznily je po pět měsíců a jejich trýznění bylo jako trýznění od štíra, když bodne člověka. 6 (V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit zemřít, ale smrt od nich uteče.)
7 Vzhledem byly ty kobylky podobné koním připraveným k boji. Na jejich hlavách byly jakoby koruny podobné zlatu a jejich tváře byly jako tváře lidí. 8 Měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lví. 9 Také měly pancíře jako pancíře ze železa a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do boje. 10 Měly ocasy s bodci jako mají štíři a v těch ocasech měly moc ubližovat lidem po pět měsíců. 11 Měly nad sebou krále, anděla propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a v řečtině má jméno Apollyon, Zhoubce.
12 První „běda“ pominulo, hle, dvojí „běda“ se blíží!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.