Revised Common Lectionary (Complementary)
Hospodin potěší Sion
51 Poslouchejte mě, kdo jdete za spravedlností,
vy, kdo Hospodina hledáte:
Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,
na hlubokou jámu, z níž vykopáni jste.
2 Pohleďte na svého otce Abrahama
a na Sáru, jež vás rodila:
Když jsem ho povolal, byl jen jediný,
požehnal jsem ho však a rozmnožil. [a]
3 Ano, Hospodin potěší Sion,
potěší všechny jeho sutiny;
jeho poušť učiní Edenu podobnou,
v zahradu Hospodinovu ji obrátí.
Znovu tam bude radost a veselí,
zpěv a díkůvzdání tam bude znít.
4 Dobře mě, můj lide, poslouchej,
nastav mi uši, můj národe!
Učení totiž vzejde ode mě,
mé právo lidem zasvitne.
5 Má spravedlnost blíží se,
má spása už je na cestě,
má paže národům právo přinese.
Ostrovy na mě čekají,
mou paži vyhlížejí s nadějí.
6 Jen pozvedněte oči k nebi,
podívejte se dolů k zemi:
Nebe se rozplyne jako dým,
země se jako šaty obnosí,
její obyvatelé pomřou jako komáři.
Má spása ale trvá navěky
a má spravedlnost nikdy neskončí.
138 Žalm Davidův.
Z celého srdce chválím tě,
žalmy ti zpívám před mocnými.
2 Před tvým svatým chrámem klaním se
a tvému jménu děkuji,
že miluješ a že věrný jsi,
žes i svou pověst převýšil
tím, co jsi zaslíbil.
3 Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem –
dodals mi odvahy!
4 Ať tě, Hospodine, všichni králové slaví,
až uslyší, co jsi zaslíbil.
5 Ať opěvují cesty Hospodinovy:
„Hospodinova sláva je největší!“
6 Ač je Hospodin tolik vyvýšený,
ponížených přece všímá si
a zdálky ví o nadutcích.
7 I když procházím soužením,
život mi daruješ;
napřáhneš ruku k mým sokům zuřivým,
tvou pravicí budu zachráněn.
8 Hospodin dokoná se mnou své záměry;
tvá láska, Hospodine, trvá navěky –
neopouštěj prosím dílo rukou svých!
Údy jednoho těla
12 Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy [a] Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. 2 Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.
3 Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil. 4 Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, 5 tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. 6 Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; 7 kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; 8 kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo pečuje, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.
Ty jsi Mesiáš
13 Když Ježíš přišel do okolí Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho mají lidé Syna člověka?“
14 Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jiného z proroků.“
15 „A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
16 „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ odpověděl mu Šimon Petr.
17 „Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,“ řekl mu na to Ježíš. „Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. 18 A já ti říkám, že jsi Petr [a] a na té skále [b] postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19 Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“ 20 Tehdy učedníky přísně napomenul, aby nikomu neříkali, že on je Mesiáš.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.