Revised Common Lectionary (Complementary)
138 Žalm Davidův.
Z celého srdce chválím tě,
žalmy ti zpívám před mocnými.
2 Před tvým svatým chrámem klaním se
a tvému jménu děkuji,
že miluješ a že věrný jsi,
žes i svou pověst převýšil
tím, co jsi zaslíbil.
3 Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem –
dodals mi odvahy!
4 Ať tě, Hospodine, všichni králové slaví,
až uslyší, co jsi zaslíbil.
5 Ať opěvují cesty Hospodinovy:
„Hospodinova sláva je největší!“
6 Ač je Hospodin tolik vyvýšený,
ponížených přece všímá si
a zdálky ví o nadutcích.
7 I když procházím soužením,
život mi daruješ;
napřáhneš ruku k mým sokům zuřivým,
tvou pravicí budu zachráněn.
8 Hospodin dokoná se mnou své záměry;
tvá láska, Hospodine, trvá navěky –
neopouštěj prosím dílo rukou svých!
11 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 12 „Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad králem Týru a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin:
Byl jsi pečetí dokonalosti,
plný moudrosti a dokonale krásný.
13 Byl jsi v Edenu, Boží zahradě,
všemi drahokamy ozdoben –
rubínem, topasem a jaspisem,
chrysolitem, onyxem a berylem,
safírem, tyrkysem a smaragdem [a] –
to vše krásně osazené ve zlatě
klenotnickým dílem tepaném,
to vše připravené pro tebe
v den, kdy jsi byl stvořen.
14 Byl jsi pomazaným cherubem,
určil jsem tě za ochránce.
Byl jsi na Boží svaté hoře,
mezi žhoucími kameny ses procházel.
15 Byl jsi dokonalý na cestách svých
ode dne svého stvoření –
než jsi byl shledán zlým.
16 Kvůli množství tvého obchodování
se tvé nitro naplnilo krutostí
a zhřešil jsi.
Proto jsem tě vykázal z Boží hory,
cherube ochránce, tebe jsem zapudil
z tvého místa mezi žhoucími kameny!
17 Kvůli své kráse zpychl jsi,
kvůli své nádheře jsi moudrost zahodil.
Proto jsem tě tedy srazil k zemi,
před očima králů, aby tě viděli.
18 Kvůli tomu, že máš tolik vin,
že jsi vlastní svatyně znesvětil
svými špinavými obchody,
vyvedl jsem z tebe plameny,
aby tě strávily.
Nechal jsem z tebe jen popel na zemi,
před očima všech, kdo tě viděli.
19 Všichni, kdo tě znali mezi národy,
jsou z tebe zděšeni.
Jsi odstrašujícím znamením –
zanikl jsi navěky!“
Soudy v církvi
6 Jak se někdo z vás odvažuje, když má s někým spor, soudit se před nespravedlivými, a ne před svatými? 2 Copak nevíte, že svatí budou soudit svět? Když máte jednou soudit svět, to nejste schopní rozsoudit takové maličkosti? 3 Nevíte, že budeme soudit anděly? Čím spíše běžné životní záležitosti! 4 Vy ale s takovými věcmi chodíte k soudu a přijímáte za soudce lidi, kteří v církvi nic neznamenají! 5 Říkám to k vaší hanbě. To mezi vámi není ani jeden moudrý, který by své bratry mohl rozsoudit? 6 Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími!
7 Už vůbec to, že se spolu soudíte, je vaše prohra. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu? 8 Vy ale křivdíte a škodíte, a to vlastním bratrům!
9 Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se: Smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci, 10 zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království. 11 A takoví jste někteří byli, ale jste omyti, jste posvěceni a jste ospravedlněni jménem Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.