Revised Common Lectionary (Complementary)
7 Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí
ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají.
Ať kvůli mně nejsou zahanbeni
ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají!
8 Kvůli tobě přece snáším ponížení,
to kvůli tobě mi hanba halí tvář.
9 Pro vlastní bratry jsem jako cizí,
pro děti své matky jsem cizincem.
10 Horlivost tvého domu mě totiž stravuje,
padají na mě urážky tobě určené!
11 V slzách když jsem se trápil postem,
měli pro mě jen posměšky.
12 Místo šatů když oblékal jsem pytel,
skládali o mně říkanky.
13 Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně,
opilci si o mně zpívali!
II.
14 Já se však budu modlit k tobě,
vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti.
Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce,
zachraň mě ve své věrnosti!
15 Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout,
před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout
jako před vodní hlubinou!
16 Ať mě nepřemůže vodní záplava,
ať mě nepohltí její hlubina,
kdyby se nade mnou propast zavřela!
17 Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky,
v hojném svém soucitu na mě pohlédni.
18 Před svým služebníkem svou tvář neskrývej,
je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě!
12 Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘“
13 A proto tak praví Hospodin:
„Ptejte se mezi národy –
Kdo kdy co takového slyšel?
Panna izraelská provádí
tu nejhroznější věc!
14 Mizí snad z pole kamení
nebo z Libanonu sníh?
Vysychají snad mezi horami [a]
chladné bystřiny?
15 Můj lid však na mě zapomněl,
pálí kadidlo marnostem!
Na svých cestách klopýtli,
na stezkách odvěkých,
a odešli jinou pěšinou,
cestou neupravenou.
16 Jejich země proto bude budit děs,
navždy se nad ní bude syčet úžasem.
Každý, kdo tudy půjde,
se zhrozí a hlavou potřese.
17 Jakoby větrem východním
je před protivníkem rozpráším.
V den, kdy přijde jejich bída,
ukážu jim záda, a ne tvář.“ [b]
5 Ten budoucí svět, o němž mluvíme, Bůh nesvěřil andělům. 6 Písmo na jednom místě prohlašuje:
„Co je člověk, že na něj pamatuješ,
co je lidský tvor, že tě zajímá?
7 O málo nižším než anděly jsi jej stvořil,
slávou a ctí jsi korunoval jej, [a]
8 k jeho nohám jsi složil vše.“ [b]
Když tedy vše položil do jeho moci, nezbylo nic, co by mu nepoddal. Teď ovšem ještě nevidíme, že by vše bylo v jeho moci. 9 Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.