Revised Common Lectionary (Complementary)
Bůh ho učinil Mesiášem!
14 Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:
36 Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“
37 Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“
38 „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, 39 neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ 40 Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“
Měli všechno společné
41 Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.
116 Miluji Hospodina, protože vyslýchá
můj hlas v mých modlitbách.
2 Své ucho ke mně naklání,
ať k němu volám kdykoli.
3 Provazy smrti mě obklopily,
hrůzy hrobu mě přepadly,
úzkost a trápení mě přemohly!
4 Tehdy jsem vzýval jméno Hospodin:
„Hospodine, prosím, život zachraň mi!“
12 Jak se Hospodinu odvděčím
za všechno dobrodiní, jež mi učinil?
13 Pozvednu kalich spasení,
uctívat budu jméno Hospodin!
14 Své sliby Hospodinu vyplním,
spatří to všechen jeho lid.
15 Drahá je v očích Hospodinových
smrt jeho oddaných!
16 Hospodine, že jsem tvůj služebník,
ano, tvůj služebník, tvé služebnice syn,
ty jsi mi pouta uvolnil!
17 Tobě přinesu oběť vděčnosti,
uctívat budu jméno Hospodin!
18 Své sliby Hospodinu vyplním,
spatří to všechen jeho lid
19 v Hospodinově domě, na jeho dvoře,
uprostřed tebe, Jeruzaléme!
Haleluja!
17 Bůh nikomu nestraní, ale každého soudí podle jeho skutků. Jestliže jej nazýváte svým Otcem, hleďte, abyste svůj dočasný pobyt zde prožili v posvátné úctě. 18 Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích – nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem, 19 ale vzácnou krví Kristovou! Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny 20 předem vybrán už před stvořením světa, ale teď na konci časů byl zjeven kvůli vám. 21 Díky němu věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil jej, aby tak vaše víra a naděje směřovala k Bohu.
Živé slovo
22 Když jste poslušností pravdě očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, milujte vroucně jedni druhé z čistého [a] srdce. 23 Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a trvalé Boží slovo.
Na cestě do Emauz
13 Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, [a] 14 a povídali si o všem, co se stalo. 15 Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. 16 Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17 Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19 „O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. 20 Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. 21 My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. 22 Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu 23 a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. 24 Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
25 Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! 26 Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ 27 Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
28 Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. 29 Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. 30 Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. 31 Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
32 Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33 Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.
Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, 34 jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ 35 Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.