Revised Common Lectionary (Complementary)
143 Žalm Davidův.
Slyš, Hospodine, moji modlitbu,
mé prosbě prosím popřej sluch.
Odpověz mi ve své věrnosti,
ve své spravedlnosti!
2 Jsem tvůj služebník, nevoď mě na soud –
nikdo z živých není v právu před tebou!
3 Pronásleduje mě nepřítel,
zašlapat chce mě do země!
Nutí mě bydlet v temnotě
tak jako dávno zemřelé.
4 Na duchu klesám slabostí,
srdce mám plné zděšení.
5 Vzpomínám na dny, které minuly,
rozjímám o všem, co jsi učinil,
o díle tvých rukou přemýšlím.
6 Své ruce k tobě vztahuji,
žízním po tobě jak země bez vody! séla
7 Pospěš, Hospodine, vyslyš mě
dříve, než ztratím dech!
Neskrývej přede mnou svoji tvář,
ať se nepodobám mrtvolám.
8 Kéž ráno uslyším o lásce tvé –
jsi má jediná naděje!
Ukaž mi cestu, po níž bych šel –
tobě svou duši svěřil jsem.
9 Zbav mě, Hospodine, mých nepřátel,
v tobě hledám svou ochranu.
10 Plnit tvou vůli prosím nauč mě –
vždyť jsi můj Bůh!
Tvůj laskavý Duch ať vede mě
po zemi srovnané.
11 Obživ mě, Hospodine, pro jméno své,
ve své spravedlnosti z trápení vyveď mě.
12 Kvůli své lásce kéž mé soky umlčíš,
všechny mé protivníky prosím znič –
vždyť jsem tvůj služebník!
17 Po nějaké době syn té ženy, paní domu, onemocněl. Byl tak těžce nemocný, že nakonec přestal dýchat. 18 „Co proti mně máš, Boží muži?“ vyčetla Eliášovi. „To jsi mi přišel připomenout můj hřích a zabít mi syna?“
19 „Podej mi svého syna,“ řekl jí. Vzal jí ho z náruče, vynesl ho do horní místnosti, kde bydlel, a položil ho na své lůžko. 20 Pak volal k Hospodinu: „Hospodine, Bože můj, to budeš i s tou vdovou, u které bydlím, nakládat tak zle? To jí chceš zabít syna?“ 21 Potom se třikrát za sebou položil na chlapce a volal k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, Bože můj, ať se do toho dítěte vrátí duše!“
22 A Hospodin Eliáše vyslyšel. Do chlapce se vrátila duše, a on ožil. 23 Eliáš ho vzal, snesl ho z horní místnosti dolů do domu a předal ho matce. „Podívej se, tvůj syn žije,“ řekl jí.
24 „Teď vím, že jsi Boží muž,“ odpověděla žena Eliášovi. „Opravdu máš v ústech slovo Hospodinovo!“
7 Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, [a] Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci. 8 V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp. 9 Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev. 10 Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: „Buďte klidní, je v něm život!“ 11 Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel. 12 Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.