Revised Common Lectionary (Complementary)
21 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Ve tvé síle, Hospodine, raduje se král –
jak jen se veselí dík tvému spasení!
3 Touhu jeho srdce jsi mu daroval,
prosbu jeho rtů neodmítl jsi! séla
4 S hojným požehnáním vstříc mu jdeš,
korunou z ryzího zlata korunuješ jej.
5 Dal jsi mu život, o nějž tě prosil,
na věčné časy prodloužils jeho dny!
6 Veliká je jeho sláva dík tvému spasení,
věhlas a nádheru ty mu udílíš.
7 Stále a stále mu dáváš požehnání,
ve své přítomnosti ho těšíš radostí.
8 Na Hospodina jistě spoléhá se král –
dík lásce Nejvyššího nezakolísá!
9 Na tvé nepřátele tvá ruka dosáhne,
všechny tvé protivníky najde tvá pravice!
10 Až přijdeš, spálíš je v rozpálené peci –
ve svém hněvu je zničí Hospodin,
jeho oheň je pohltí!
11 Jejich plemeno ty ze země shladíš,
jejich potomstvo z lidí vymizí!
12 Ano, chystali na tebe špatnost,
úklady vymýšleli, ale nic nezmohou!
13 Ano, ty je obrátíš nazpět,
až na ně namíříš svou tětivou.
14 Povstaň, Hospodine, ve své moci,
zpívat a hrát chcem o tvém hrdinství!
Boží smlouva s Abrahamem
15 Po nějaké době měl Abram vidění, ve kterém dostal Hospodinovo slovo: „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá nesmírná odměna.“ 2 Abram odpověděl: „Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku. 3 Pohleď, nedal jsi mi potomka,“ pokračoval Abram, „a tak mým dědicem bude můj čeledín!“
4 Vtom dostal Hospodinovo slovo: „Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!“ 5 Vyvedl jej ven a řekl: „Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal: „Tolik bude tvého semene.“
6 Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.
7 Řekl mu také: „Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem.“
8 Abram se zeptal: „Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?“
9 On mu odpověděl: „Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě.“
10 Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal. 11 K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl. 12 Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.
13 Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. 14 Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním. 15 Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří. 16 Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“
17 Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň. 18 V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:
33 Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. 34 Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! 35 Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. 36 Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. 37 Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.