Revised Common Lectionary (Complementary)
12 Pro předního zpěváka, hlubokým hlasem.
Žalm Davidův.
2 Pomoz, Hospodine! Věrných ubývá,
všichni čestní lidé mizí ze světa!
3 Každý jen druhému pořád lže,
úlisné rty mají, srdce falešné!
4 Ať už Hospodin konečně vymýtí
všechny lstivé rty a pyšné jazyky!
5 Prý: „V našem jazyku je naše síla,
máme své rty – kdo je náš pán?!“
6 Pro útlak chudáků, pro nářek ubožáků
již povstanu, praví Hospodin,
na pomoc přijdu tomu, kdo je posmíván!
7 Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté,
v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené.
8 Ty sám, Hospodine, jsi naše stráž,
před tímto pokolením nás navždy chraň!
9 Ničemy se to hemží ze všech stran,
nezřízenost se mezi lidmi rozmáhá!
12 Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.
13 Někdy i při smíchu bolí srdce;
když skončí radost, smutek zůstane.
14 Zvrácený dojde odplaty za své skutky
a dobrý člověk za ty své.
15 Prosťáček důvěřuje kdečemu,
rozvážný člověk své kroky zvažuje.
16 Moudrý je opatrný a varuje se zla,
tupec jde bezstarostně dál.
17 Unáhlený člověk dělá hlouposti,
lstivý člověk bývá v nenávisti.
18 Omezenci jsou obdařeni tupostí,
korunou rozvážných je vědění.
19 Zlí lidé se pokloní dobrým,
darebáci u bran spravedlivého.
20 Chuďas je na obtíž i svému příteli,
boháče ale všichni milují.
21 Kdo pohrdá svým bližním, hřeší,
blaze tomu, kdo chudým pomáhá.
22 Jistěže bloudí ten, kdo je zlomyslný;
láska a věrnost patří dobrosrdečným.
23 Tvrdá práce vždy vede k zisku,
řečnění však jenom k chudobě.
24 Korunou moudrých je jejich bohatství,
tupost hlupáků zůstane tupostí.
25 Pravdomluvný svědek může zachránit život,
podvodník ale šíří lež.
26 V úctě k Hospodinu je jistota pevná,
jeho děti v něm najdou bezpečí.
27 Pramen života je úcta k Hospodinu,
z osidel smrti pomáhá uniknout.
28 Mohutné vojsko je ozdobou krále,
úbytek lidu je vládci záhubou.
29 Trpělivý člověk oplývá rozumností,
ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti.
30 Krotké srdce dodává tělu na životě,
závist je ale jako kostižer.
31 Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá.
Petr a Jan před Veleradou
4 A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji. 2 Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých. 3 Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení. 4 Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.
5 Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma, 6 velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu. 7 Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“
8 Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele, 9 jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka. 10 Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých. 11 To je ten
‚kámen vámi staviteli zavržený,
jenž se stal kamenem úhelným.‘ [a]
12 V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.