Revised Common Lectionary (Complementary)
Třetí kniha
73 Žalm Asafův.
Ano, Bůh je dobrý k Izraeli,
k těm, kdo čisté srdce chovají!
2 Mé nohy ale skoro uklouzly,
mé kroky málem zbloudily.
3 Začal jsem totiž závidět pyšným
vida blahobyt ničemných:
4 Žádnou bolestí se netrápí,
tělo mají vypasené, bez vady.
5 Lidské strádání sami neznají,
běžnými bídami nejsou stiženi.
6 Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv,
jak šatem se halí vlastní krutostí.
7 Oči se jim zalévají tučností,
mají víc, než si lze představit.
8 Smějí se, když mluví o neštěstí,
ve své povýšenosti hrozí násilím.
9 Svými ústy po nebi lapají,
jazykem smýkají po zemi.
10 Jeho lid se proto hrne za nimi,
řeči o hojnosti lačně hltají,
11 když jim říkají: „Copak Bůh něco ví?
Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12 Nuže, takto se mají ničemní –
ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13 Já ale chovám své srdce v čistotě;
ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
14 Stíhán jsem ranami celý den,
ráno mě čeká další trest.
15 Kdybych však mluvil tímto způsobem,
k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16 Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem,
poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17 Až když jsem vešel do Boží svatyně,
jejich osudu jsem začal rozumět:
18 Na kluzké cesty jsi je postavil,
vydals je napospas hrozné záhubě!
19 V jediném okamžiku budou zahubeni,
hrůzy dočista zničí je!
20 Jako sen po probuzení, Pane,
zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21 Když moje srdce hořkost naplnila,
v útrobách když mě bolest bodala,
22 nechápavý jsem byl, nic jsem neznal,
jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23 Vždycky jsem ale s tebou byl,
vždyť jsi mě držel za mou pravici.
24 Ty mě povedeš svými záměry
a nakonec mě přijmeš do slávy.
25 Koho jiného měl bych na nebi?
S tebou netoužím po ničem na zemi!
26 I když mé tělo i srdce strádají,
Bůh je má síla, můj podíl navěky!
27 Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí,
skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
28 Mně je však nejlépe v Boží blízkosti;
v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš –
o všech tvých skutcích proto vyprávím!
Máš sílu jako Bůh?
6 Tehdy Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:
7 „Jako muž si teď vyhrň rukávy,
budu se tě ptát a ty mě poučíš:
8 Chceš snad mou spravedlnost zpochybnit?
Chceš mě odsoudit, abys byl bez viny?
9 Máš sílu jako Bůh ve svém rameni?
Zahřímáš hlasem jemu podobným?
10 Zkus se ozdobit velebnou vznešeností,
obleč se do slavné nádhery!
11 Svému hroznému hněvu průchod dej,
pohleď na všechny pyšné a poniž je.
12 Pohleď na všechny pyšné a pokoř je,
rozdrť ty darebáky na místě.
13 Naráz je pohřbi do země,
ať mají tváře v hrobě zastřené!
14 Já sám pak budu chválit tě –
vždyť tě zachraňuje vlastní pravice!
Dosud jsem o tobě jen slýchal
42 Job na to Hospodinu řekl:
2 „Uznávám, že jsi všemocný
a že nic nepřekazí tvé úmysly.
3 Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry,
a přitom nemá poznání?‘ [a]
Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí,
o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.
4 Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím,
budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘ [b]
5 Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti,
teď tě však na vlastní oči spatřuji.
6 Proto se pokořuji –
v prachu a popelu činím pokání!“
31 Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“
33 „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“
Neznám ho!
54 Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. 55 Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. 56 Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
57 On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
58 Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“
„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
59 Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“
60 Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“
A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ 62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.