Revised Common Lectionary (Complementary)
127 Šalomounova poutní píseň.
Nestaví-li dům Hospodin,
marně se namáhají, kdo jej stavějí.
Nechrání-li město Hospodin,
marně bdí jeho ochránci.
2 Marné je, abyste časně vstávali
a zůstávali vzhůru do noci.
Proč byste jedli chléb bolesti?
Bůh svoje milé spánkem obdařil!
3 Děti jsou dědictví od Hospodina,
plod lůna je přece odměna.
4 Tak jako šípy, jež hrdina třímá,
jsou děti zplozené zamlada.
5 Blaze člověku, jenž jich má plný toulec –
takový nebude zahanben,
až bude s protivníky jednat před soudem!
Z prachu do prachu
16 A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. 17 Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.
18 Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. 19 Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! 20 Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. 21 Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?
22 Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?
Závidím mrtvým
4 Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde! 2 Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. 3 Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!
4 Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!
5 Hlupák do klína složí ruce
a potom sžírá se.
6 Lepší špetka klidu
než náruč námahy
a honba za větrem!
Dvěma je lépe
7 Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem: 8 Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí.“
Využívejte čas
2 V modlitbě buďte vytrvalí, zůstávejte v ní bdělí a vděční. 3 Modlete se přitom i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře ke kázání slova, abych mohl mluvit o Kristově tajemství (pro něž jsem právě ve vězení), 4 abych je odhaloval tak, jak mám.
5 K těm, kdo k vám nepatří, se chovejte moudře; využívejte svěřený čas. 6 Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucená solí, ať víte, jak máte mluvit s každým člověkem.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.